Donald Trump sliboval, že s jeho zvolením přijde zásadní změna světové bezpečnostní architektury. Lze s půlroční zkušeností říci, zda se podařilo něco ve světě změnit a případně jakým směrem?

Opravdu dochází k rozsáhlým změnám v celosvětové architektuře, bohužel v neprospěch mezinárodního práva, ale víc směrem k uplatňování práva silnějšího. Spojené státy americké se stahují z role světového četníka a chtějí si kultivovat své národní zájmy. Zatím poslední pokus udeřit na Írán byl USA spíš vnucen a velmi rychle se z něj stáhli, viditelně s úlevou, že nemusí vést další velkou válku. Obrat USA směrem k domácí politice vyvolává neklid v Evropě, snahy zajistit si obranu vlastními silami, viz program SAFE EUROPE. Už ten název je dost pesimistický. Posilují velmoci jako Turecko, Indie, Čína, Rusko. Svět se opravdu mění v multipolární. Je třeba se na to připravit, i ohledně diplomatických vztahů, v oblasti vojenství nepodléhat naivním představám a nedělat si zbytečně nepřátele na jejichž případnou negativní reakci nemáme dost prostředků.

Momentálně svět sleduje zejména Blízký východ, kde proti Íránu zasáhl nejprve Izrael a později letecky USA. Nehrozí při nestabilitě v Íránu stejné nebo ještě větší globální dopady, jako způsobil rozpad vlády v Iráku (dekáda teroristických útoků napříč celým světem) nebo v Libyi (milionová vlna migrace z Afriky do Evropy)?

Nestabilita Íránu by samozřejmě měla daleko vážnější dopady nejen na Blízký východ, ale i na Evropu – tu především hrozící migrační vlnou a problémy s dodávkami zboží a surovin. Írán má geograficky velmi výhodnou polohu a může výrazně ovlivnit světový obchod v negativním smyslu. Proto také ta žhavá fáze konfliktu rychle utichla, Donald Trump ji nazval Dvanáctidenní válka a přísně pohlíží na případné nedodržování příměří. Zatím se zdá, že je klid. Ale íránský jaderný program je hrozbou, protože výzkum je možná zpomalen, ale stovky kilogramů obohaceného uranu v Íránu zůstaly.