Do vzdělávání žákům se speciálními vzdělávacími potřebami hodlá stát investovat miliardy.

V pořádku, pokud na to jsou finance a pokud adekvátně bude podporovat i ostatní žáky, žáky z rodin, v nichž se rodiče o své děti pečlivě starají, vzdělání svých dětí považují za prioritu, ačkoli často finančně nepatří mezi ekonomicky silné rodiny. Ale pozor, tyto žáky shrnuje uvedená Novela školského zákona pod termín „běžné“ dítě. Těmto žákům zřejmě žádnou zvláštní pozornost není třeba věnovat. V balíčku na vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, tedy na asistenty, na disponibilní hodiny, na individuelní práci a na pomůcky a školní potřeby pro děti, kterých se uvedená novela týká však peníze na výuku tzv. „běžných dětí“ budeme hledat marně. A co teprve na péči o talenty. Na rozvoj jejich nadání v nejrůznějších směrech si rodiče musí zaplatit kroužky (které obětavě a levně vedou naši učitelé) a jiné, mnohem dražší zájmové aktivity.

A byl tento krok opravdu nutný?

Již mnoho let na školách pracují žáci se speciálními vzdělávacími potřebami podle Individuálních vzdělávacích plánů. Dokonce již řadu let úspěšně pracují základní školy, které jsou kompletně bezbariérové včetně výtahů pro vozíčkáře.

Paralelně se ZŠ existují školy specializované, praktické. V těchto školách měli příležitost zažít úspěch i žáci, jejichž handicap by jim úspěšnost v základní škole neumožňoval.