Potvrdila se velká úloha peněz vložených do předvolební kampaně. Tato kampaň u značné části obyvatelstva přehlušila vzpomínky na několikaletou vládu ekonomických teroristů a znemožnila budoucí vládu levice. Část občanů uvěřila líbivým heslům nových subjektů o spáse ekonomiky a slibovaných lepších zítřcích, tak jako uvěřila v předchozím volebním cyklu subjektu Věci Veřejné.
Poslanci, kteří byli za tyto nové subjekty zvoleni do PS, svojí minulostí skutečně nejsou v převažující míře zárukou levicového vývoje. Příkladem může být bývalý ultrapravicový novinář, který se ideově zcela rozešel se svým velice slavným otcem. Nahodilé seskupení osobností různého ideologického vyznání spojených shodnými podnikatelskými zájmy skutečně nezaručuje zlepšení životní úrovně nejširších vrstev společnosti i při očekávaném oživení ekonomiky.
Schůzka levicových politiků s levicovým presidentem byla zcela jistě reakcí na výsledky voleb. Zřejmě byla vyslovena obava o další vývoj v této zemi ve světle výsledků voleb. Tyto volby naznačily že:
1/ Současná vláda v demisi je ta nejlevicovější varianta vládnutí v současné době, současně je to vláda složená v naprosté většině z těch nejlepších odborníků v daných resortech.
2/ Jakékoliv sestavení nové vlády bude z výše uvedených důvodů znamenat přes řadu shodných programových prvků výraznější orientaci doprava a současně předpokládaný nástup takových lidí do funkcí ministrů, kteří nemají odborný kredit na požadované úrovni.
Současný předseda vítězné strany v těchto volbách projevil svojí pravicovou orientaci již před deseti lety, kdy zřejmě významně ovlivnil nezvolení levicového presidenta, naopak pomohl ke zvolení prezidentem člověka který je přímo symbolem radikální pravice, symbolem kuponové privatizace. Tím se stal pravděpodobně významným spoluviníkem všeobecného marasmu, v této zemi, při instalaci vlád, které systémově převáděly peníze daňových poplatníků přes systém veřejných financí do soukromých kapes anonymních vlastníků podnikatelských subjektů a vytvářely podmínky pro korupci, rozkrádání státu nejrůznějším způsobem.
Nechci panu předsedovi podsouvat myšlenku o zradě kandidáta vlastní politické strany z osobních zištných důvodů, takovou podlost v sobě určitě nechová.
Momentálně projevuje stejný způsob myšlení tím, že se chce za každou cenu stát premiérem vlády, která evidentně svým složením nebude levicová, popřípadě bude ovládána nelevicovými silami. Při tom se nevyhýbá důležitým jednáním a kontaktům s představiteli pravicových stran. Opět se mi vynořuje myšlenka, zda za tím je politická neprozíravost, nebo osobní egoistické ambice.
Pan předseda vítězné politické strany zřejmě nepochopil, že obrovská mediální podpora jeho osobě jako reakce na schůzku „pučistů“ není ve skutečnosti podpora jemu samotnému, nýbrž že to je mediální demonstrace proti levicovému presidentovi republiky, protože tam je ten největší balvan překážející ovládnutí společnosti pravicí.
Chtěl bych se zastavit u role České televize v celé této kauze. Tato mediální velmoc intenzivně informovala o reakcích vnitřních orgánů strany i široké veřejnosti na současné dění. Jako příklad „objektivity“ tohoto média může být rozhovor s jedním regionálním politikem z Jihomoravského kraje, který při tomto rozhovoru se přímo třásl nenávistí k těmto „pučistům“, působilo to dojmem, že buď některý ten politik ublížil jeho vnučce, nebo že k tomuto chování byl výrazně motivován. Tento rozhovor byl se železnou pravidelností opakován každou hodinu. Paní redaktorka mu zdatně sekundovala šikovným pokládáním vyostřených dotazů.
Naopak opačné názory na tuto situaci ve straně zřejmě neexistují, alespoň tak to podle ČT vypadalo. Nikdo v ČT nepřiznal poměr hlasů při hlasování v regionálních strukturách strany.
Nebýt několika odvážných politologů, tak by člověk v televizi uvěřil dojmu, že vítězná politická strana ve volbách hovoří jedním hlasem, že tam je totalitní jednota názorů, že vyobcování neposlušných oveček ze stáda je bezpodmínečnou nutností.
Historicky mi to připomnělo dobu před cca půl stoletím, naštěstí doby temna v naší historii již pominuly a v naší společnosti vládne plnohodnotná demokracie.
Závěrem lze říci, že opět lze vystopovat obrovský vliv peněz na ovládnutí myšlenkových pochodů široké veřejnosti, vliv zhomtnělý do přístupu médií. Stále platí, že kdo ovládá média, tak do značné míry ovlivňuje politické dění u nás. Média ovládá ten, kdo si je koupí, jsme zase u peněz, o které jde přece až v poslední řadě. Ještě štěstí, že u nás není povolena cenzura, i když se to tak velmi často jeví, že máme všichni svobodný přístup k objektivním informacím.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Pavel Janeček
