Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, kolegyně, kolegové, byl bych velmi rád, kdybychom se skutečně podívali na to, co společně chceme. Chceme společně změnit stavební zákon. A já jsem rád, že už to přede mnou řekl kolega Adamec. Vůbec přede mnou toho lidé řekli tolik, že se nechci k většině věcí vyjádřit. Nechci vzít teď v tuto chvíli stavební zákon a vzít ho po odstavcích a říct, tohle se mi na něm líbí, tohle se mi na něm nelíbí. Ale dovolím si vyzvat nás všechny, abychom se při řešení tohoto zákona snažili řídit i selským rozumem i všemi zkušenostmi, které jsme v minulé době nabyli.

Máme tady 8 000 připomínek. Jsem rád, že tady zůstal ještě aspoň ministr kultury, ale vidím, že si pan vicepremiér vzal hrozny, doufám, že jsou z jižní Moravy, a přeju mu dobrou chuť, to si dovolím popřát. (Ministr Havlíček se právě vrátil do sálu s miskou hroznového vína.) Ale to, co je tady důležité, je, že tento zákon se niterně dotýká nejenom Ministerstva pro místní rozvoj, ale také Ministerstva vnitra. Máme zde totiž nějaký systém, kterým řídíme tento stát. A to bych chtěl, abychom dokázali během toho období, které nám zbývá ke schválení tohoto zákona, tak abychom toto dokázali sladit.

Jenom historicky upozorním na to, že my jsme se v okamžiku rozdělení Československa už tenkrát vydali jinou cestou než Slovensko. My jsme se vydali cestou, kdy jsme si řekli, že bude taková spojená veřejná správa, že bude z jedné strany ta státní správa a samospráva a že to nějakým způsobem dáme dohromady. My jsme ten systém svým způsobem měli vyzkoušený a díky tomu jsme šetřili. A díky tomu také šetříme, to si můžete porovnat se Slovenskem, které v tom roce šlo jinou cestou. A tady prosím, abychom si řekli, že tady nám to ukáže i nějaké věci, když se vydáme slovenskou cestou, což tady tenhleten návrh zákona může v některých částech naznačovat, tak že to bude výrazně dražší cesta. Oni si oddělili samosprávu od státní správy a na všechno na všech úrovních mají tedy vždycky dva úřady. Oni mají úřad města a vedle toho mají státní úřad pro to město. Když to řeknu, hlavně na krajích to takhle funguje. Tam je samospráva přísně oddělena od státní správy. My to máme v tuto chvíli spojeno s tím, že je to něco, co nám umožňuje se chovat tak, aby to bylo blíž k lidem, protože my jsme tuhle zásadu vždycky napříč chtěli, aby všechny úřady byly blíž k lidem, aby měly konkrétního člověka, toho konkrétního starostu a nemuseli s každou věcí až do Prahy za ministrem, tak abychom toto drželi v tom našem řízení. Máme to takhle na úrovni obcí, máme to na úrovni krajů.