Dobrý den. Děkuji za slovo. Dámy a pánové, nechci extendovat diskuzi o tom, zda výše náhrad byla stanovena přiměřeně, nebo nepřiměřeně. O tom si myslím, že se vede desetiletá diskuze. Za Topolánkovy vlády jedna firma velké auditorské pětky stanovila nějakou cenu. Pak si nechala Poslanecká sněmovna zpracovat opoziční posudek, pak si nechala zpracovat posudek Topolánkova vláda a stále to vycházelo zhruba na stejné peníze.

To, že v náhradách dostávají každoroční výplatu i církve, které před rokem 1948 neexistovaly, to je součástí dohody, kde ty nejbohatší církve - z tohoto hlediska zejména církev katolická - byla ochotna se dohodnout s dalšími 16 církvemi a náboženskými společnostmi a o tu náhradu se s nimi podělit. Takže to není něco navíc, ale je to o tom, o čem se těch 17 církví, náboženských společností a Židovská náboženská obec dohodly, že si nějakým způsobem rozdělí, aniž by to pro ten stát znamenalo peníze navíc.

Rád bych tady zdůraznil některým onu historickou chvíli, kdy nejenom, že se dohodl stát s církvemi, ale že se dokázalo dohodnout 17 církví mezi sebou na stejném postupu, což bylo poprvé v těchto zemích od Bílé Hory. To byl docela významný okamžik, kdy se tyhle církve dokázaly dohodnout na společné pozici vůči státu a tak vlastně umožnily i státu tu celkovou dohodu uzavřít.