Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás ve stručnosti požádal o podporu dvou pozměňovacích návrhů a oba dva je předložila široká skupina poslanců. Jeden se týká příspěvků na fixní náklady a ten druhý se týká definice subjektů kompenzačního bonusu.

K oněm fixním nákladům jsem vás už dvakrát obtěžoval a dovolím si potřetí. Program Pětadvacítka, tedy kompenzační bonus, je poměrně rychlý a fungující - a tady je potřeba vyseknout poklonu Ministerstvu financí, na rozdíl od jiných programů tenhle funguje opravdu hbitě - který zajistí nějakou podporu na živobytí osobám samostatně výdělečně činným. Na živobytí.

Neřeší však vůbec nic živnostem, kterým bylo zakázáno ze dne na den vydělávat nebo jim to bylo výrazně omezeno, a ony ke svému provozu platí poměrně vysoké fixní náklady. A teď se dozvěděly, že ten stav bude trvat tři měsíce. Řada z nich bude mít zavřeno až do 8. června. Je samozřejmě možné - a já to nepodrobuji kritice - nařízením vlády v této výjimečné situaci někomu nařídit, že musí zavřít svoji provozovnu, ale není možné necítit se odpovědný za fixní náklady, které po dobu zavření ten člověk musí platit, i když si nesmí vydělat ani korunu.

Diskutovali jsme o tom několikrát. Paní ministryně mnohokrát říkala, že nelze vyčíslit náhradu škody, a já tady s ní souhlasím, to by se vyčíslovalo poměrně velmi špatně, ale také se vůbec nepohybujeme v rozměru náhrady škody. Dokonce se nepohybujeme ani v rozměru úhrady celých těch fixních nákladů. Prosíme o příspěvek. O příspěvek na ty fixní náklady. Když jsme projednávali kompenzační bonus minule, navrhovali jsme sto procent nájemného těm, kteří mají zakázáno provozovat, kteří byli ze dne na den na nule, a osmdesát procent těm, kteří mají omezeno. Chcete-li dva typické příklady, kadeřnictví, restaurace. Kadeřnictví musí mít zavřeno, restaurace musí být silně omezena. To neprošlo.