Děkuji za slovo. To zásadní k programu schůze řekla paní předsedkyně. Já po ní nebudu ty argumenty opakovat. Dovolte mi jenom dvě poznámky k předřečníkům, k panu předsedu Filipovi a k panu ministru Hamáčkovi. Pan předseda Filip řekl, jak se začal kumulovat státní dluh od roku 1997. Tak bychom si možná mohli pamatovat, že se v České republice kumuloval od roku 1993. Patří ke Klausovským mýtům, že jsme měli v devadesátých letech vyrovnané rozpočty. Prosím pěkně neměli.

Měli jsme vyrovnané bilance státního rozpočtu, ale ztráty se tvořily v transformačních institucích, ať už se jmenovaly Konsolidační banka nebo Česká finanční, a ty ztráty v těchto transformačních institucích se nepočítaly do bilancí státního rozpočtu. Do bilancí státního rozpočtu se začaly započítávat až s novelou rozpočtových pravidel, která byla schválena v roce 2000. Teprve od roku 2000 máme skutečně v bilanci zachycené všechny ztráty a deficity. Do té doby se to schovávalo po různých šuplatech a tvrdilo se, že máme vyrovnané rozpočty. To je, myslím, pro rozpočtovou historii docela důležité si tohle občas připomenout.

Druhá poznámka k panu ministru Hamáčkovi, který opakovaně - kdyby to řekl jenom tady, tak bych snad ani nereagoval - ale on to napsal asi v pěti rozhovorech, které vedl. Vždycky říká - ten Kalousek tenkrát říkal, že kvůli třem nakaženým se nouzový stav nevyhlašuje. A ta kritika byla neoprávněná. No, ten Kalousek to takhle neříkal. Ten Kalousek říkal, že pokud pan ministr Hamáček chce vyhlásit nouzový stav při třech nakažených, tak má asi informace, které ta veřejnost nemá.