Kobza (SPD): Co kdyby Číňané odvetou za Vystrčila jednali s „prezidentem“ Posseltem?

26.06.2020 16:47

Poděkujme ODS! Poděkujme předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi za to, že společně s Řeporyjcem Pavlem Novotným ukázali, jak arogantně občanští demokraté přehlíží běžné občany a jak tvrdě a bezohledně poškozují jejich zájmy.

Kobza (SPD): Co kdyby Číňané odvetou za Vystrčila jednali s „prezidentem“ Posseltem?
Foto: SPD
Popisek: Jiří Kobza, poslanec za politické hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD). Ve sněmovně je místopředsedou dvou výborů: pro evropské záležitosti a zahraničního. Člen stálé komise pro kontrolu činnosti Úřadu pro zahraniční styky a informace.
reklama

Jsem nucen konstatovat, že centrum zahraniční politiky České republiky se z Černínského paláce přesunulo do Řeporyjí a pokud by se snad ODS dostala někdy do vlády, bude Pavel Novotný novým ministrem zahraničí. Jako by to ještě nestačilo, máme tady pokračování: Cesta předsedy Senátu Vystrčila na Tchaj-wan není nic jiného než další úmyslná a jasná sabotáž české zahraniční politiky. Vraťme se však nejdřív ještě zpátky k řeporyjskému starostovi adorujícímu nacistické pohůnky. Novotný odhalil pomník, jehož součástí je vojenská přílba wehrmachtu. To je opravdu ojedinělé i v evropském měřítku! Symboly jsou výmluvnější než nějaké seznamy padlých vlasovců či buňačenkovců, dezertérů, válečných zločinců a vrahů, lidí s temnou minulostí a s ambicí pořídit si alibi pět minut pod dvanácté. Že jsou čistí jako lilium, jim nevěřili ani Američané, k nimž prchli. Předseda ODS Petr Fiala, bývalý předseda moravské větve Panevropské unie (té samé, jejíž německou větev vede šéf sudetoněmeckých plaček za starými pořádky Bernd Posselt) ke všemu zatvrzele mlčí. Můžeme tedy celkem snadno usuzovat, kdože se tak usilovně snaží o poškození pozice Česka jako spolehlivého a konzistentního partnera v mezinárodní politice. Je to současná Občanská demokratická strana.

Naše hranice jsou zpečetěny krví

Ono se to nezdá, ale tchaj-wanská politika ODS spolu s bratříčkováním se s profesionálními „vyhnanci“ (ti opravdoví rodáci z českých zemí, pokud ještě žijí, jsou kmeti), navzájem opravdu souvisí. Malé země jako je Česko musí především dbát na svou státní integritu, na nedotknutelnost svých hranic. A ta je garantována, bez ohledu na aktuální vnitrostátní režim, ať už vládnou komunisté, nebo demokraté, především mezinárodními smlouvami. Jakou obrovskou práci dalo prezidentu Benešovi, než dosáhl u velmocí distancování se od Mnichovské dohody! Nešlo vůbec o samozřejmou věc, proč by nakonec velmoci přiznávaly nějakou chybu? Vždyť každý mocný stát rád vidí sám sebe v roli šlechetného mírotvůrce. Až likvidace nacistického kata českého národa Heydricha představovala v praxi argument pro uznání obnovení předmnichovských hranic. Poprava „zastupujícího říšského protektora“ byla vykoupena životy tisíců českých vlastenců. Naše hranice jsou zpečetěny krví moderních mučedníků, odbojářů a barikádníků, mějme to na paměti.

Nečiň druhému, co sám nechceš

Prastarou a zcela univerzální zásadou veškeré etiky je požadavek nedělat nic druhému, co nechci, aby bylo prováděno mně. Tentýž princip platí i v zahraniční politice a diplomacii. Náš stát dlouhodobě udržuje, stejně jako téměř celý svět, diplomatické styky s vládou v Pekingu, uznává politiku jedné Číny. S úřady na Tchaj-wanu jsme navázali plodné ekonomické i kulturní styky, ale tato vzájemná zastoupení se velvyslanectví nejmenují, ani se tam nepohybují pracovníci s diplomatickými pasy. Jde opět o důležité symbolické gesto. Takto nastavený provoz Čínské lidové republice nijak nevadí a ani se proti němu neohrazuje. Ovšem cesta druhého nejvyššího ústavního činitele do Tchaj-peje a přijetí u tamní prezidentky je jiná káva. Žádný náš spojenecký stát nic takového (s marginální výjimkou Belgie) neudělal. Jak by se nám líbilo, kdyby Číňané odvetou poslali zástupce předsedy Stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců na návštěvu do sídla Sudetoněmeckého landsmanšaftu do Mnichova, kde by jednal s „prezidentem“ Berndem Posseltem? Představme si ten úlek a paniku, vyvolanou spekulacemi, co by asi mohlo být předmětem takových rozhovorů…

Zjednal ho snad někdo?

Miloš Vystrčil si počíná jako náměsíčný, nebo lépe řečeno jako zjednaný. „Zjednal“ ho snad někdo? Předseda KSČM Vojtěch Filip přišel před časem s racionálním kompromisním návrhem a oživil tak monotónní spor jet na Tchaj-wan, nejet na Tchaj-wan. Navrhl, aby Vystrčil usiloval v rámci své cesty nejdřív o přijetí v Pekingu a pak se teprve odebral do Tchaj-peje. Myslím, že ani tohle by se Pekingu nelíbilo, ale zvolené řešení by mohlo být považováno za kompromisní. Česká strana by si zachovala svou hrdost v situaci, kdy byla ponížena podivným dokumentem bez oslovení, který čínský velvyslanec poslal kanceláři prezidenta Zemana. Filip tedy navrhnul něco, za co by ho jeho komunističtí kolegové v Pekingu pochválit vůbec nemuseli. Postupoval snad v zájmu českých státních zájmů, projevil se tak, nadneseně řečeno, jako vlastenec? Když Filip jedná takto, jak potom ohodnotit Vystrčilův přístup?

Když počítat groše, tak vlastní

Argumenty jako nutnost „držet hodnoty demokracie a lidských práv a ne počítat groše“ od tak skvěle placeného ústavního funkcionáře, jako je Miloš Vystrčil, jsou svědectvím jeho naprostého a arogantního odtržení od reality. Vždyť spousta lidí v naší republice už kvůli několikaměsíčnímu propadu příjmů už ani nemá co počítat. Navíc mandát od 8144 rozhodně nepovažuji za opravňující k tomu, aby předseda Vystrčil začal likvidovat oficiální a smluvně zakotvenou a potvrzenou zahraniční politiku České republiky. Senát (naštěstí) nemá kompetence k vedení samostatné zahraniční politiky. Jedná se tedy o naprosto dětinskou nechutnou exhibici, která se koná za potlesku několika politických neziskových organizací, na úkor a na nemalé náklady České republiky. Navíc jediným, kdo v „tchajwanské“ záležitosti podkopává principy a hodnoty demokracie a lidských práv, je samotný Miloš Vytrčil. A to jednak tím, že jedná v rozporu s demokraticky vygenerovaným rozhodnutím a postojem institucí ústavně kompetentních k formulaci, tvorbě a realizaci české zahraniční politiky, a současně v tom smyslu, že jeho svévole ohrožuje sociální práva těch českých občanů, kterých se dotkne čínská ekonomická reakce na letní výlet jihlavského senátora. Sociální práva jsou totiž integrální součástí katalogu lidských práv. Kdyby byl Miloš Vystrčil, byť jen v rámci své vlastní logiky, kterou odmítám, fér, letěl by běžnou linkou, na svůj soukromý pas a především za své peníze.

Myš, která řvala

Co asi předseda Vystrčil provede jako příští krok? Vyhlásí podle vzoru stranického soudruha Řeporyjce Novotného válku ČLR? „Poděkujme“ ODS, že svým nedistancováním se od podobných excesů otevřeně a jasně dala obyčejnému voliči najevo, jak na jeho těžkosti a obyčejný život zvysoka kašle a jeho zájmy bezohledně poškozuje. Samostatná zahraniční politika je jedním z hlavních pilířů samostatného státu. Pokud ji tzv. tradiční strany ODS i KDU-ČSL a ČSSD (jejich sblížení se Sudetoněmeckým landsmanšaftem vzbuzuje spoustu otázek) samy rozkládají, zatímco strany jako TOP 09, STAN a Piráti, věrně sloužící EU, jim asistují a pomáhají v přesunu pravomocí státu na EU, je jasné, že tyto strany pracují proti zájmům našeho společného státu. Já jen doufám, že jejich skutky nebudou zapomenuty.

Když do lodi teče, nedělat další díry

Státní rozpočet se propadá do historicky nejhoršího schodku, který činí 500 miliard korun. Do toho navíc vstupuje Evropská unie se svými neustále rostoucími požadavky na další a další finance (zvýšení členského poplatku, další megafond na podporu migrace, megafond na „zelený úděl“ a další stovky miliard eur na tzv. fond obnovy, který bude ve formě dluhopisů, za které má ručit všech 27 členských států). Už nyní je jasné, že krize, která na nás prostřednictvím výše uvedeného již cení zuby, bude drastická a dopadne především na lidi, kteří se živí prací. Musíme tedy být všichni setsakra opatrní, abychom už tak děravý státní rozpočet nezatěžovali dalšími a dalšími břemeny své nezodpovědnosti, hloupého aktivismu a bezohlednosti k obyčejným lidem. Chránit jejich právo na práci a spokojený život je totiž primární povinností zákonodárců. Občané by si naopak do příštích voleb měli dobře zapamatovat, jak se která strana a který politik k nim choval, a podle toho volit.

Jiří Kobza

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Benešík (KDU-ČSL): Rozvolnění jako zbytečná provokace pro občany i pořadatele akcí

16:02 Benešík (KDU-ČSL): Rozvolnění jako zbytečná provokace pro občany i pořadatele akcí

Komentář na facebookovém profilu k rozvolňování v rámci opatření proti covidu.