Kobza (SPD): Na rozvojovou pomoc do ciziny jde 700 milionů. Spravte raději zuby penzistům

Na rozvojovou pomoc do zahraničí (zdůrazňuji, že jde o rozvojovou a nikoliv humanitární pomoc) bude v roce 2020 směřovat – jenom z rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí – více než 700 milionů korun. My v politickém hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) s těmito penězi a zejména s určením cílových zemí a zaměřením konkrétních projektů máme dost velký problém. Jde nám o to, že za touto sumou vidíme například spravené zuby důchodců a bezdomovců, kteří si to jinak nemohou absolutně finančně dovolit (jen se podívejte do úst starým lidem) nebo třeba příplatek na brýlové obruby, které neustále zdražují. Prostě velmi „populisticky“ tvrdíme už roky, že pokud chceme pomáhat v zahraničí, měli bychom to udělat až poté, co bude pomoženo našim vlastním potřebným doma.

Chraňme naše vlastní

Podle Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) v Česku žilo letos na jaře 23 830 bezdomovců, z toho jich 2600 bylo mladších 18 let. Řešíme s velikou mediální kampaní a humbukem čtyřicet imigrantských „dětí“, ale co ty tisíce českých dětí bez domova? Dále například rumburská nemocnice pro spádovou oblast 50 tisíc lidí je před bankrotem a zavřením. Za peníze našich daňových poplatníků se v téže době staví nemocnice v zahraničí? Vidíme proto priority pomoci potřebným následovně: první jsou na řadě naši vlastní potřební, potom sociální a rozvojové programy v Česku a až nebude kde a komu u nás pomáhat, teprve potom se soustřeďme na rozvoj ostatních chudých zemí, podle aktuální situace, ekonomických a politických zájmů naší republiky a operativní reakce na aktuální humanitární situaci ve světě.

Smilujme se, ale o Česko jde až v první řadě

Rozvojová pomoc totiž musí být nejenom pomocí, ale také základem pro další výhodné obchodní vztahy s přijímající zemí, a to podle následujících hledisek:

Musí být poskytována s takovou vizí a strategií, aby přinesla Česku prospěch do budoucna, a to otevřením možností pro následný rozvoj standardních komerčních styků.
Musí být prováděna s důrazem na maximální efektivnost jak finanční, tak i politickou, v cílové oblasti.
Musí být prováděna bez zbytečných a drahých prostředníků, nejlépe po přímé lince státních organizací nebo vlád, (Government to government, „G to G“ tj. „od vlády k vládě“).
Musí být poskytována především formou přímých dodávek zboží a služeb nakoupených a pocházejících z Česka tak, aby podpořila domácí výrobu a odbyt.
Pouze v odůvodněných výjimečných případech lze uvažovat o poskytnutí anonymních financí nadnárodní organizaci.
Nesmí nikterak ovlivňovat politickou situaci v zemi ani být podmiňována uskutečněním politických změn (například Sýrie nebo tzv. transformační pomoc).
Prioritní země pro rozvojovou pomoc musí být především nejenom ty, které nesou hlavní břemeno krizí, ale také ty, které spolupracují při repatriacích nelegálních, vypovězených nebo odmítnutých migrantů (podle usnesení sněmovny z loňského roku).
Rozvojová pomoc nesmí svou jednostranností (např. podpora určitých skupin uprchlíků nebo migrantů) způsobovat anebo zvyšovat sociální napětí v zemi (mezi migranty a místními občany, kteří jsou stejně chudí jako migranti).

Vláda vládě generátory, čerpadla a studně!

Pro maximální účinek a přínos dobrému jménu České republiky doporučujeme pomoc poskytovat formou dodávek zařízení (například zavlažovací čerpadla, nářadí, generátory atp.) a služeb (například hydrogeologický průzkum, vrtání studní, zdravotnická pomoc) vyrobeného a zakoupeného v Česku a dodaného jako dar české vlády místní vládě. Tato forma pomoci jednak zvýší povědomí o Česku v dané cílové zemi, což je určitě výhodnější než povědomí o stovkách politických neziskových organizací. Dále může mít taktéž pozitivní efekt na budoucí vztahy. Rozvojová pomoc, shrneme-li, nesmí být poskytována na úkor české ekonomiky, ale naopak k jejímu prospěchu, tj. aby prostředky byl vynakládané na nákup českého zboží a služeb a tím se podporovala místní výroba a zaměstnanost u nás. Rovněž je nezbytné zaměření rozvojové pomoci orientovat také na podporu budoucího úsilí české ekonomické diplomacie o zvýšení odbytu českého zboží v dotyčné zemi (nebo regionu).

Našli jsme tisíce pijavic

Podle zveřejněných informací o aktivitách neziskových organizací a po prostudování návrhu rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí na rok 2020 je zřejmé už nyní, že značný podíl finančních prostředků plánovaných na rozvojovou pomoc spotřebují prostředníci (zejména vybrané neziskové organizace) na svůj vlastní provoz. To je podle našeho názoru velice nehospodárné a výrazně to snižuje efektivnost vynaložených peněz. Dosavadní systém poskytování rozvojové pomoci je velice těžkopádný a není schopen operativně reagovat na změny situace ve světě. Tak se stává, že například Jordánsko, nesoucí hlavní břímě uprchlické krize z tří okolních válek (Sýrie, Irák a Jemen) v rámci rozvojové (ale ani humanitární) pomoci nedostane nic, zatímco hlavní prostředky jdou velkoryse do zemí, které zdaleka nejsou v tak kritické situaci. Jmenujme v této souvislosti namátkou Zambii, Barmu, Gruzii, Bosnu a Hercegovinu nebo Moldávii. Přitom je to právě Jordánsko, které hostí dva miliony uprchlíků ze všech středněvýchodních válek, kteří by se jinak vydali do Evropy. Nese tedy tíhu migrační krize i za Evropu. Měli bychom jim za to být víc vděční. Během posledních dvou let jsem byl v Jordánsku třikrát. Navštívil jsem tam také ohromný uprchlický tábor v Za´tari, měl jsem řadu jednání na nejvyšších úrovních. Mám tedy přímé zkušenosti a informace o tíživé situaci Jordánského království.

Migrant, který zůstane v Jordánsku, nepůjde do Evropy

Pokud chceme opravdu plánovat efektivní rozvojovou pomoc potřebným zemím (v současnosti přednostně těm, zasaženým migrační a uprchlickou krizí), potom prioritní země, uvedené v rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí respektive České rozvojové agentury (která je výhradním distributorem české rozvojové pomoci a spolupráce) tomuto hledisku rozhodně neodpovídají. Přitom je zřejmý fakt, že každý migrant, který zůstane v Jordánsku, nepůjde do Evropy.

Dokážou stavět i chudé proto chudým

Je jasné, že jediný orgán, zákonně oprávněný a povinný postarat se o všechny lidi na svém území (tedy své občany i imigranty), je dotyčný stát. Selektivní podpora imigrantům, například prostřednictvím neziskovek, v situaci, kdy místní lidé jsou stejně chudí jako příchozí, rozvrací společnost a zvyšuje sociální napětí. Nejefektivnější pomoc lze tedy v ideálním případě poskytnout posílením ekonomiky hostitelského státu – formou poskytnutí pomoci státu. Paradoxní je, že za náš přístup k rozvojové pomoci nás odsuzují ponejvíce (či spíše pouze) ti, kteří sami jsou na rozvojové pomoci nějak zaangažováni. Týká se to od aktivistů přes neziskové organizace až po příslušné státní zaměstnance. To, že chceme, aby peníze našich daňových poplatníků sloužily především právě jim, přece není nic populistického. Je to správné a poctivé. Jde o naši prvotní zodpovědnost vůči občanům a českému státu, jehož nejsme majiteli, ale máme – a musíme – být jeho poctivými správci. Nyní tomu tak mnohdy a mnohde není…

Vymysleli fíkový list pro rozvracení

Uzavřeme: Pomáhat rozhodně ano, ale především vlastním chudým a nemocným, máme jich více než dost. Rozebrali jsme tento problém i na semináři „Mezery sociálního systému“, který jsem zorganizoval v poslanecké sněmovně v dubnu roku 2018. Seminář ukázal v plné nahotě, jak pramálo se náš stát stará o svoje chudé, jak zde sociální systém svými nástroji selhává nebo absentuje. Proto se snažíme tento stav napravit i tím, že navrhujeme právě omezení a zpřísnění pravidel rozvojové pomoci do zahraničí. Samostatnou kapitolou je pak tzv. transformační spolupráce, což je položka státního rozpočtu, jejímž prvotním záměrem je rozvracet politický režim. Prostřednictvím politických neziskových organizací se financuje a provádí ideologická a politická indoktrinace v cílových zemích. Děje se tak pod eufemistickým sloganem o podpoře občanské společnosti, demokracie a lidských práv.

Jiří Kobza, poslanec za politické hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD)