Politici zakazují sportovcům soutěžit? Nic nového, i když na tohle si netroufl ani Hitler při olympiádě v Německu v roce 1936. Nominaci na pořádání OH dostal Berlín už v roce 1932. Po nástupu Hitlera k moci se rozproudila diskuse, jak se k OH v nacistickém Německu postavit. Nakonec jediný, kdo účast odmítl, byl Sovětský Svaz. USA a další západní země tehdy s Hitlerem zřejmě neměly větší problém. Mimochodem, jedna zajímavost: velkým hrdinou byl vítěz čtyř atletických disciplín Jesse Owens – tmavé pleti. V nordicky bílém Německu. Ale to jen na okraj.

Další blokace přišla v roce 1980. Americký president Jimmy Carter přikázal bojkotovat Olympijské hry v Moskvě v důsledku sovětského vstupu do Afghánistánu. O čtyři roky později se Sověti a východní blok v roce 1984 nezúčastnili letní olympiády v Los Angeles. S poukazem na vzrůstající antisovětské nálady v Reaganových USA a množení různých bojůvek, které mohly sovětské sportovce během her vážně ohrožovat.

Mnoho debat se vedlo kolem olympiády v Číně v roce 2008. Rovněž se zvažovaly různé politicky motivované bojkoty. Nakonec se ukázala ve velkolepých barvách. Známý novinář a pozdější poradce britského premiéra Andrew Gilligan se tehdy nechal slyšet: "Před čtyřmi miliardami televizních diváků to byl pro Čínu nejšťastnější moment za tisíc let. Je to také začátek něčeho většího než jen olympijských her. Je to, nebo to přinejmenším má být, začátek nové éry čínské velikosti, která je sledována a nepřímo schválena velkým množstvím lídrů planety," řekl tehdy agentuře Reuters.