Jak řídit školství v Pardubickém kraji? Kolik je zapotřebí středních škol? Abychom mohli zodpovědět na položené otázky, je nutné především vyjít z odborných studií, které se zabývají odhady sociálního a demografického vývoje. Kdo si však nevšímá potřeb pracovního trhu a neodhadne jeho alespoň přibližnou strukturu v budoucnu, je ztracen.

Ani tu nejmenší neházet přes palubu

Základem jakékoli smysluplné koncepce krajského školství na Pardubicku musí být provázanost jednotlivých vzdělávacích stupňů, a to od mateřských škol až po vysoké. Třebaže ve většině z nich nemá krajská samospráva přímé výkonné kompetence, nesmí od nich ve výsostném veřejném zájmu dávat ruce pryč. To znamená, že žádná obec, včetně těch nejmenších, nesmí být hozena přes palubu. V oblasti školek a základních škol by měl kraj aktivně pomáhat: metodicky, poradensky i finančně. Z uvedených důvodů bychom v rámci Pardubického kraje chtěli v každém jeho okrese vytvořit stálé odborné skupiny složené z ředitelů jednotlivých školských zařízení, starostů, radních pro školství, odborných pracovníků kraje v oblasti školství a dalších osob a dalších subjektů, včetně zástupců rodičovských sdružení a místních podnikatelů a zaměstnavatelů. Docházelo by zde k vzájemné výměně názorů a zkušeností, konzultacím a artikulaci aktuálních potřeb jednotlivých aktérů. Výstupy skupin by pak byly důležitou součástí krajské školské politiky. Inspirovali bychom se částečně systémem bývalých okresních úřadů a odborných okresních školních radů. Tyto úřady byly v minulosti velmi nešťastně a nesprávně zrušeny.

Už žádnou hru na praxi. 50:50!

V rámci středního školství je v Pardubickém kraji prioritou SPD reforma celého systému směrem k otevření možnosti celoživotního uplatnění absolventů jednotlivých škol. Prvořadý důraz klademe na propojení teoretické výuky na školách a opravdové a dlouhodobé profesní praxe. Nesmí jít o hru na praxi formou jednoho či dvou dnů v měsíci, které stráví studenti v „ostrém“ provozu, ale o systém „padesát na padesát“. Jedna polovina školního roku v lavicích, druhá v terénu – ve výrobních podnicích, v obchodech a službách. Tímto směrem se neměla vydat pouze učiliště. Je potřeba se orientovat na studijní a učební obory (a profese) s vysokou přidanou hodnotou či s vysokou flexibilitou budoucího širšího uplatnění absolventů a jejich případné snadné budoucí rekvalifikace, bude-li to nutné z hlediska jejich pracovního uplatnění. Absolventi by měli získat kvalitní a praktický základ už právě z doby svého studia. Nezbytná a nutná je úzká spolupráce kraje a škol s místními firmami, podnikateli a jejich svazy. Jde o oblast, kterou současné vedení našeho kraje až trestuhodně zanedbávalo. Z průzkumu Národního ústavu pro vzdělávání totiž vyplývá, že téměř 40 % středních a vyšších odborných škol v našem regionu nemůže najít vhodného zaměstnavatele pro spolupráci. Dlouhodobější strategie a plány na spolupráci přitom vytváří jen asi 20 % z nich. Školy uvádějí, že bariéry pro spolupráci škol, firem a dalších partnerů tvoří zejména náklady spojené s povinnými zdravotními prohlídkami a pojištěním žáků. To je přesně parketa pro aktivitu orgánů kraje, tady mají hrát roli prostředníka a nabízet řešení, nikoli v klidu spát jako doposud. My v SPD slibujeme, že budeme bdělí…