Pane předsedající, děkuji za slovo. Já se také krátce, vážené kolegyně a vážení kolegové, vyjádřím k tomuto tisku, který zde máme před sebou.

Já jsem rád, že můžeme dnes udělat tlustou čáru za těmi dětskými dluhy, které tady řešíme už dva roky, a zařadit se tak mezi evropské vyspělé státy, které tuto techniku neuznávají a které své děti nezatěžují těmito problémy. Byla to taková černá etapa a my to můžeme opravdu dnes změnit a já jsem za to velice rád. Jsem rád za to, že jsem byl také stejně jako kolegové Valachová, Nacher a Výborný na tom úplném začátku, kdy jsme s tou iniciativou přišli a tím jsme to téma nastavili a to se tak mohlo začít řešit.

Jsem velice rád, že následně to převzalo Ministerstvo spravedlnosti, na které ten tlak zapůsobil a přišlo s nějakou svojí vlastní variantou, kterou tu nyní máme před sebou. Já si uvědomuji, že tam proběhla dlouhá diskuse i na Legislativní radě vlády, že tam docházelo k tomu střetu práv, práva dítěte a práva rodiče, takže bylo nutné to dlouze vydiskutovat, a proto i vnímám, že to zpoždění, které bylo, jak řekl už kolega Nacher, způsobeno nejenom covidem, ale i touhle diskusí, protože to byla celkem radikální změna, která v České republice byla nutná udělat.

Dle mých informací tam byla širší a užší varianta toho návrhu a mrzí mě, že nakonec ministerstvo vybralo ten užší, tu užší variantu, nicméně i ta, si myslím, že bude dostatečný posun a velice důležitý krok k tomu, abychom s praxí dětských dluhů mohli v České republice skončit. Samozřejmě i ve Sněmovně se projevily nějaké porodní bolesti. Bylo to zařazeno na několika schůzích, i mimořádných, mohli jsme to vlastně mít vyřízené už mnohem rychleji než až dnes, ale nakonec tedy se to všechno povedlo a přes ty všechny porodní bolesti a přes zřejmou snahu některých lidí, aby se to nedostalo dál a neposunulo, to máme tu a můžeme opravdu rozhodnout. Já musím tady ještě jednou říct, že je to úplně nejlépe načasované, je to podle mě nejlepší dárek k narozeninám, který mi můžete dát, když podpoříte tento tisk ve třetím čtení.