Kolovratník (ANO): Náš návrh má mouchy a nedostatky, zkrátka nešlo uspokojit úplně všechny

Tak dobrý večer, děkuji za slovo a za třicet minut, které nevyužiji ani ze čtvrtiny. Já to, kolegyně, kolegové, trochu odlehčím, na úvod svého vystoupení, já se pokusím aspoň stručně trochu narušit tu sérii negativních vystoupení a kritik, které jsme teď v posledních minutách ke stavebnímu zákonu slyšeli a budu na vás, předřečníky, reagovat z pozice spoluautora, nebo jednoho z autorů toho komplexního pozměňovacího návrhu, tedy toho znění, v jakém byl nakonec stavební zákon tady ve Sněmovně odhlasován a ze Senátu vrácen.

První reakce bude, snažil jsem se poslouchat pozorně tu vaši debatu, na pana senátora, když zdůvodňoval ta stanoviska, která přišla ze Senátu. Nebo ty argumenty, které jsme v Senátu slyšeli. A tady chci odpovědět pomoci citace. Dovolím si vypůjčit včerejší veřejné vyjádření advokáta Pavla Černého z organizace Frank Bold, tedy z organizace, která je spolupracující nebo která založila rekonstrukci státu, nám všem dobře známé protikorupční hnutí. Takže budu citovat. Proti těm argumentům v Senátu jasně zní to, že to odmítnutí senátorů nové soustavy stavebních úřadů, které by nebyly tedy orgány obcí a krajů, ale státu, tak tam zaznívaly argumenty, že jde o tržení stavebních úřadů od občanů, zároveň nějaký útok na místní samosprávy, že se brutálně omezuje rozhodování samospráv a tak dále.

Je pochopitelné, že takhle velká zásadní reforma, možná téměř na úrovni reformy nebo novely občanského zákoníku, vyvolává i nesouhlasné reakce, opravdu tak ty argumenty, které jsme tady ze Senátu slyšeli, tak buď jsou založeny na nepochopení návrhu, anebo i na dlouhodobě chybném chápání právě role těch samospráv. A znovu trpělivě tady rád připomenu, že přeci ty samosprávy si mohou chápat stavební úřady jako nějaký nástroj k prosazování vlastních zájmů nebo posílení vlastní pozice, ale přece ani dnes v zákoně to tak není ani být nemá. Samosprávy můžou ty své zájmy prosazovat - a měly by primárně prostřednictvím územního plánování. Tady třeba podotknu, sám jsem byl autorem toho pozměňovacího návrhu na posílení právě role samospráv na to samostatné územní plánování, a bohužel to ve Sněmovně nebylo přijato. I to je realita, kterou beru jako kompromis a s kterým samozřejmě souhlasím.

A tady chci jako spoluautor, a to člověk, který opravdu u všech těch paragrafů byl, připomenout, to, že v některým momentech ten stavební zákon, ten nový, samosprávy neomezuje a dokonce posiluje a více jim pomáhá. Připomenu znovu to, že úkolem, tak jak je to nastavené, těch stavebních úřadů, by měla být samozřejmě v mantinelech daných zákonem územními plány, tak aby zkrátka nestranně a objektivně se posoudila přípustnost nebo nepřípustnost nějakého stavebního záměru, vlastně technicky. Nic víc, nic míň. A v takové fázi pak jsou opravdu obce jedním z účastníků řízení. Tak to je taková rychlá reakce na kolegy senátory. Na pana předsedu Bartoše. A myslím, že i Martin Kupka i Marek Výborný znovu tady v té rozpravě opakovali a vraceli se k tomu svému návrhu, k té cestě, kterou kolegové - a určitě zaslouží za to poklonu a ocenění, odpracovali ze své role opoziční.

Tak tedy opět, já jsem si nechal - autorem byl také Pavel Černý - dát návrh právníka - znalce toho správního řádu, člověka, který se pohybuje právě v oblasti té transparentnosti, funkčnosti veřejné správy, a vlastně to vysvětlení, proč, kolegové opoziční, ten váš návrh by byl problematický, není to tak, jak řekl pan Bartoš, že si ho MMR jen přečetlo a někam zahodilo a nechtělo s ním pracovat, ale zase byly argumenty, jasná fakta, proč to nejde, proč by to bylo problematické. Velmi rychle, první, zcela zásadní, negativní aspekt toho vašeho návrhu, je ten, že právě zachovává model stavebních úřadů v obou stupních s výjimkou vyhrazených staveb, jako orgánů obcí a krajů. Nebylo tam jasně definováno, jak by proběhla ta představa o integraci rozhodování v povolování staveb. Vytvořil by se nějaký dualismus mezi řízeními o povolení těch vyhrazených staveb, tam by byla většinová integrace, a těch ostatních staveb, kde by zase byla většinová neintegrace. Takže skutečně tady jsme viděli určité problematické momenty, kdy jsme zkrátka bohužel s tím návrhem nemohli souhlasit. A tak dál, a tak dál, nechci zdržovat a číst tu analýzu celou.

A už budu v závěru toho svého vystoupení. Já jsem přesvědčen, že ten návrh, tak jak jsme ho s kolegy poslanci připravili, a tak jak byl i tady projednán ve Sněmovně, zkrátka je dobrý, že pomůže, a uznávám, že má nějaké mouchy a nedostatky, že zkrátka nešlo uspokojit úplně všechny. Také paní ministryně v jednom vystoupení dnes byla kritizována a ministerstvo kritizováno, že se snažilo vyjít vstříc všem. To zkrátka nejde, není možné uspokojit všechny u takhle velké reformy. A i sám za sebe, když si vzpomenu na to třetí čtení, pozměňovací návrh, jako právě vyšší transparentnost práce těch úředníků, veřejně vedený deník práce, už zmíněná samostatná působnost územních plánování, více hmotného práva, měli jsme tam řadu návrhů, jak lépe, více definovat hmotné právo i zelenou infrastrukturu, tak to zkrátka Sněmovna nepřijala, nedostalo to dost hlasů. Takže i já bych mohl říci, že vlastně nejsem spokojen a že to mohlo být mnohem lepší. Ale je to zkrátka ten kompromis politický, to maximum možného, kterého jsme zde mohli dosáhnout.

A úplně na závěr zkusím odpovědět na tři výtky, asi takové z mého pohledu nejzásadnější, které jsem tady v té rozpravě slyšel, tu kritiku, zkusím je vysvětlit. Hodně byla a je kritizována možná potenciální vzdálenost od lidí, to, že ten výkon stavebního práva, ty úřady, že se lidem, občanům, obcím vzdálí. To přece, kolegyně a kolegové, není pravda. Za prvé, pokud jste se dívali do zákona, přímo v jednom z posledních paragrafů je exaktně definováno v té vyhlášce, na základě jakých kritérií ta územní pracoviště v regionech, v oblasti budou zřizována, na základě počtu lidí té obce, na základě počtu úkonů, velikosti obce atd. A i kdyby některé zanikly, a říkáme korektně, že jich takových počet nebude, tak přece znovu připomínám, a je potřeba takto se na to dívat, celý ten systém, všechny ty procesy budou digitalizované, budou prováděny úplně jiným, novým způsobem. To je onen Portál stavebníka, o kterém mluvíme, všechno přes internet, elektronicky, na dálku. V tom se určitě s kolegy z pozice shodneme. A pak přece ale shodněme se i na tom, že je úplně, absolutně jedno, jestli v případě nějaké jednodušší, lehké stavby pro normálního běžného občana - je mi je úplně jedno, když tu žádost podávám, jak daleko ode mě ten úředník, nebo ta úřednice sedí, jestli to je v mém městě, v mé obci, jestli to je někde v krajském městě, anebo teoreticky na druhém konci republiky. To je asi hypotetický příklad, mohu se vrátit k tomu krásnému ilustračnímu problému, který paní ministryně dnes ukazovala, nebo na kterém ilustrovala právě problém na jižní Moravě, té vzájemné zastupitelnosti. Takže uznejme prosím a shodněme se aspoň na tom, že pokud tady všichni celé období volební říkáme, že chceme malý stát, že chceme co nejméně úřadů, nejméně agend, od opozice jsme kritizováni, vláda je kritizována, jak má stále ten stav nabobtnalý a velký, no tak přesně tou cestou přece jdeme v té novele, přesně tu digitalizaci tam popisujeme, a z toho plyne ten druhý efekt, že v některých případech je zkrátka trochu jedno, jestli ten či onen malý stavební úřad zanikne, nebo nebude, protože prostě nebude potřeba.

Pak jsem v některých kritických materiálech, tuším, že to bylo Sdružení místních samospráv, četl tu kritiku, jak to bude prokorupční, jak si ten úřad sám vydá svoje vyhlášky a nikdo je nezkontroluje. Na tohle odpovím otázkou - proč tedy tak prokorupční zákon, a ta otázka je ironická, proč tak prokorupční zákon podporuje Rekonstrukce státu, Frank Boldt, a další protikorupční organizace jsou přece pro a ten systém pochopily.

A asi poslední odpověď paní poslankyni Balcarové a všem z vás, kteří máte na srdci ochranu veřejných zájmů, životního prostředí, ekologie, nezastírám, že ty debaty byly náročné a že jsme někdy měli možná až moc ambiciózní představy, nejen já, ale kolegové z ODS, pan poslanec Bauer a další, kde jsme tam dávali pozměňovací návrhy na zjednodušení těch stavebních procesů ne v územních parcích, ale v ochranných pásmech, v okrajích územních parků. Od toho všeho jsme ustoupili, nic takového jsme tam nedali, není to v tom stavebním zákoně. A tady chci říct a odvolat se veřejně, a věřím, že pokud by byl dotazován, má slova potvrdí, když jsme měli poslední velké sezení, já jsem si to vyhledal, bylo to 30. března, vlastně před tím druhým čtením, když jsme s tím interním pracovním týmem, s mými kolegy poslanci, se zástupci Ministerstva pro místní rozvoj a pozor, společně se zástupci Ministerstva životního prostředí, ladili některé z těch pozměňovacích návrhů, tak na závěr, bylo to dlouhé, super těžké, asi osmihodinové jednání, pozdě večer, když jsme se rozcházeli, tak rukoudáním jsem se ptal pana náměstka Františka Many z Ministerstva životního prostředí, který má na starost legislativu, a někteří kolegové z ODS mají toto jméno velmi rádi, co chci říci, pan náměstek mi rukoudáním a pohledem do oka řekl: Veřejné zájmy v této podobě jsou dostatečně hájeny a nejsou ohroženy. Tak to je moje odpověď k té obavě, která nám dnes od Arniky, Zelených kruhů a dalších chodí.

Takže tolik souhrn. Víte, že mezinárodní - já nevím, jestli Světová banka doporučila, že pokud chceme to řízení zrychlit bez těch negativních dopadů na chráněné veřejné zájmy, tak opravdu - řekli nám - běžte cestou integrace procesů, a to je to, na čem tedy tu novelu, pro kterou budeme dnes prosit o vaši podporu, na čem ji stavíme. Vznikne nezávislá, jednotná soustava, budou zrušeny ty speciální stavební úřady, ta džungle, jak jim někdy říkáme, sjednotíme všechny postupy. Samozřejmě budeme digitalizovat, o tom jsem mluvil. Apelace, také už to paní ministryně zmiňovala mnohokrát.

A já prostě cítím, že tohle je impuls pro české stavitelství, protože tu ekonomiku v té pocovidové době - znovu říkám, není to žádná šílená revoluce, která - pokud dnes budeme úspěšní a bude schválena, se začne tady něco dít zítra nebo pozítří, je to naplánováno ve dvou fázích, od příštího roku by se to mělo postupně chystat, personálně, manažersky obsadit, vybavit. Jak jsem řekl, uznávám, že těch nedostatků je tam spousta k vylepšení, na to bude rok a půl, v jakékoli budoucí sestavě, ještě - omlouvám se za to slovo - udělat nějaký jemný tuning, nějaké jemné ladění, tak aby k 1. 7. 2023 mohlo vše začít fungovat.

Já jsem si poznačil takovou hezkou větu na závěr: Je to na vás na všech, buď chceme vkročit do 21. století s velkou ambicí pomoci všem, malým stavebníkům, velkým stavebníkům, a také obcím, městům a našemu hospodářství, chceme být digitální a moderní, anebo chceme zůstat dál v tom analogovém 20. století a přešlapovat na místě. Rozmyslete se každý sám. Děkuji.