Šestého ledna vláda po téměř dvou měsících představila programové prohlášení. Očekávala bych, že se z něj něco dozvíme. Jestli lze ale nějak charakterizovat prohlášení Fialovy vlády, pak vám stačí tři slova: bezobsažné slohové cvičení!

V obecné rovině pak naprosto chybí konkrétní kroky a provedení, jak chce nová vláda dosáhnout svých proklamací a slibů. V rámci programového prohlášení jsou dokonce věci, které se navzájem vylučují! To si po sobě ministři ani nepřečetli, co napsali? I když, oni to asi sami nepsali… a u některých mám velké pochybnosti, že to vůbec četli.

A podle toho vypadala i debata o důvěře vládě. Fráze, debatování bez znalosti věci a samozřejmě nemohlo chybět svalování viny na předchozí vládu, která zodpovídá za všechny problémy. Proklamovanou slušnost vláda opustila už během hlasování o důvěře. A nemyslím jen slova premiéra, ale hlavně aroganci, s níž k tomu přistoupil Marian Jurečka, který evidentně úplně nepochopil smysl parlamentní demokracie.