Děkuji za slovo, pane předsedající. Paní a pánové, tentokrát předstupuji ve dvojjediné roli. Teď jako zpravodaj a krátce poté i jako stínový ministr zemědělství za KSČM, protože považuji za nutné, aby i hlas KSČM tady zazněly, když už předtím zněly hlasy jiných politických stran. Ujišťuji vás, že nechci protahovat tu diskusi. Ostatně to, že jsem ten návrh na vrácení do druhého čtení přednesl jako první, znamenalo především to, že vzkazuji - pojďme se vrátit znovu k té diskusi ve druhém čtení a teď pojďme od té věci, protože to vypovídané prostě není.

Rád bych reagoval na to, že mým vstřícným krokem k navrácení se do rozumné diskuse, objektivní, racionální, bylo to, že jsem avizoval na zemědělském výboru stažení svého pozměňovacího návrhu tak, aby bylo vytvořeno pole pro novou diskusi. Očekával jsem, že bude náročná, ostatně ukazuje se, že náročná je. Ponechávám stranou všechny směry, odkud vane vítr, nebo odkud se domnívám, že vane vítr. Ono se to projevuje už a časem také projeví, i v té diskusi se to projevuje, ale jednu reakci na proběhlou diskusi bych měl, a to, prostřednictvím předsedajícího, na pana kolegu Bendla, který tady řekl, že to je odvádění pozornosti, že se to prostě hodí k odvedení pozornosti, střelba do Bendla. Tady musím drobný bonmot. Šlo ze strany pana ministra o palbu opětovanou, protože s tou střelbou začal pan kolega Bendl. Všechno v uvozovkách, samozřejmě. Nechci rozvíjet tu debatu dál.

Teď mi dovolte velmi krátce připomenout to, co je všem notoricky známo, protože to také dlouho dobíhá, notoricky, jako Komunistická strana Čech a Moravy prosazujeme, alespoň těch posledních čtyřiadvacet let, co jsem v Poslanecké sněmovně a zabývám se tématem zemědělství, ale i předtím, když jsem byl v prvovýrobě nebo zpracovatelském průmyslu přímo v zemědělství dlouhá léta. Rád bych sdělil opakovaně, že dlouhodobě prosazujeme v KSČM podporu českých, moravských a slezských zemědělců a zpracovatelského průmyslu, že dlouhodobě prosazujeme, poprvé to byl v roce 1997, kdy jsme přišli s návrhem na povinný podíl českých potravin v řetězcích nebo v obchodech. Tehdy to neprošlo o jeden jediný hlas a bylo to 80 %. Tehdy ještě mělo české, moravské a slezské zemědělství kapacitu na to, aby těch 80 % v pohodě naplnilo. Ten sešup nastal, on už byl, ale ten nejdramatičtější nastal až pak.

A dneska holt máme problém. Obnovit živočišnou výrobu rychle není vázáno jenom na dlouhý generační interval skotu nebo třeba o něco kratší prasat, ale na to, že třeba existují také určité nálady ve společnosti a regule. Existuje proces zvaný EIA, který neumožní rychle postavit, anebo někde vůbec znemožní postavit nové stáje pro živočišnou výrobu a to všechno musíme brát v úvahu. To jenom odbočka.

Podporujeme a dlouhodobě jsme byli také vysmíváni, teď už nejsme, teď už se k tomu přidali i další, potravinovou soběstačnost v České republice a není to o tom, jak tady jeden z předřečníků říkal, a co když se neurodí? To tedy budeme bez těch hrušek nebo brambor? No samozřejmě, že ne, že stojíme pevně nohama na zemi a že se umíme i s neúrodou vypořádat, protože je to jeden z důvodů, jak umožnit větší dovoz.