Vzpomněl jsem si přitom na boj Viet Minhu ve Francouzské Indočíně v 50. letech proti francouzským okupantům. Viet Minh měl tehdy nedostatek zbraní a jeho partyzánská taktika proto spočívala ve trojicích bojovníků, kteří se plížili za sebou. Pouze první z nich měl zbraň (pušku, samopal, nebo alespoň pistoli), která byla přivázána na provázku, jehož druhý konec držel bojovník, který lezl za ním. Když první z nich v přestřelce padl, druhý si přitáhl jeho zbraň a konec provázku předal třetímu za sebou. Když Francouze v 60. letech nahradili ve Vietnamu Američané, měli bojovníci Vietkongu již zbraní dost a nemuseli uplatňovat taktiku trojic.

Úmyslné nepřímé vyzbrojování nepřítele předvedli Američané v Sýrii, kde cvičili a vyzbrojovali protivládní tzv. Svobodnou syrskou armádu (FSA), i když CIA dobře věděla, že FSA opakovaně ihned předává část dodávek zbraní nejprve Frontě an-Nusrá a dalším islamistickým milicím a později i vzniklému Islámskému státu. Skutečnou prioritou USA totiž nebyla deklarovaná porážka islamistů, ale svržení Asadova režimu za každou cenu.

Afghánistán splňuje znaky více způsobů vyzbrojování nepřítele. Talibán své zbraně buď dostal od Američanů v době minulé sovětské invaze (kalašnikovy jsou dodnes stále velice spolehlivou zbraní, stejně jako staré dobré rakety Stinger), nebo je ukořistil v boji během posledních 20 let, nebo je získal zahraničními dodávkami přes Pákistán. Nyní se také zdá, že Tálibán byl nově nepřímo vyzbrojen právě USA, a to zřejmě úmyslným ponecháním americké vojenské techniky na místě.

Analytici CIA jsou zřejmě skutečně čučkaři, kteří neuměli odhadnout především rychlost, s níž se složila jako domeček z karet afghánská armáda. Nevěřím ale, že by byli až tak velcí čučkaři, kteří by nevěděli, že se to zákonitě stát musí a že vláda nejpozději během několika týdnů přejde do rukou Tálibánu. Proto se naskýtá otázka, proč Američané ponechali na místě tak velké množství své moderní vojenské techniky, zvláště když stahování amerických vojáků bylo předem oznámené a probíhalo plánovaně a organizovaně.

Nabízí se toto možné vysvětlení. USA předem počítaly s vítězstvím Tálibánu a rozhodly se nejen stáhnout, ale především již myslet na budoucí vývoj v tomto regionu. Svědčí o tom, že s Talibánem Američané vyjednávali řadu měsíců předtím a že k těmto jednáním nebyla vůbec přizvána afghánská loutková vláda. Nehledě také na to, že paralelně s jednáními oficiálních delegací musela probíhat i tajná jednání CIA a emisarů Tálibánu. Silně a moderně vyzbrojený Tálibán se mohl do amerických plánů hodit jako někdo, kdo může do budoucna ohrožovat odkryté břicho velkého ruského medvěda.

Je to dlouhodobá strategie NATO, která se snaží obkličovat RF svými „frontovými“ státy. Nyní je takto rozpracována zejména Ukrajina. Tento plán však vůbec nemusí vyjít, především proto, že podceňuje Putinovy analytické schopnosti a jeho politickou obratnost, kterou v praxi již mnohokrát prokázal. Buď jak buď, kolaps afghánského režimu nepochybně znovu prokázal neschopnost USA vyvážet „ euroatlantické hodnoty“ do civilizačně zcela odlišného prostředí. Jinými slovy prokázal ideovou vyprázdněnost konzumní a požitkářské společnosti, neschopné za své hodnoty skutečně bojovat. Americký hamburger prostě dostal KO od černého turbanu.

(převzato z Profilu)