Dobrý den, dámy a pánové. To je geniální. Tady je novela energetického zákona. Ještě přednedávnem se to jmenovalo třemi krycími slovy: akumulace, agregace, flexibilita. Tyhle tři pojmy zdraží elektřinu o další stovky miliard a je úplně jedno, jestli to zaplatí spotřebitelé, nebo daňoví poplatníci. A o tom se tady vůbec nebavíme. Bavíme se tady o dvou pozměňovacích návrzích, které - já je nezlehčuji, jsou samozřejmě důležité, ale prosím vás, pojďme se vrátit k podstatě toho zákona a pak rozhodnout hlasováním. Jsme ve třetím čtení.

A já nemám nic osobně, a říkám to tady vždycky, protože to pak někdo vytrhne z kontextu, proti obnovitelným zdrojům, ale v českých podmínkách to bude vždycky doplněk. Bude to doplněk k té uhlo-jaderné energetice, k té robustní stabilní energetice, kterou máme dnes, do budoucna po transformaci to bude doplněk k nějaké jaderno-plynové energetice. Je to úplně jednoduché. A to, že to někdo zaplatí, no to je pravda. A ty částky, které tady říkal pan ministr financí, prosím, napišme si je někam před sebe. Tyhle částky se budou zvyšovat. Budou se zvyšovat po další novele toho energetického zákona, a to prostě musí někdo zaplatit. A to není - a nezlehčuji vůbec nález Ústavního soudu - o sociálně-ekonomickém vývoji, to je jen a pouze, přátelé, o vývoji politickém. Je to politická objednávka a vždycky to někdo zaplatí. Buď spotřebitel elektřiny, daňový poplatník a já si nepřeji, aby to byly případně firmy, které zkrachují jenom kvůli tomu, že v nějakém čase uvěřily státu, chtěly mu svým způsobem pomoct naplnit ta kritéria na produkci elektřiny, případně tepla z obnovitelných zdrojů. A ta nestabilita politicko-ekonomicko-sociální se dá vždycky vyjádřit. V bankovním sektoru se tomu říká risk fee nebo něco takového, kdy ty banky si tato rizika (Předsedající: Čas!) prostě promítnou do ceny peněz, do úvěru. Děkuju.