Ostatně bylo již na čase. Poslední nereformovaná (post)komunistická partaj ve střední Evropě s takovými úkazy jako soudružkou Semelovou působila čím dál více jako starý a škodlivý dinosaurus.

Zdálo by se, že ono vítězství dvou koalic, které přineslo 108 hlasů pro jasně proevropský a prosystémový blok je začátkem obratu kurzu od Maďarska do klidných konformních evropských vod. Ostatně jak řekl jeden můj známý, celých osm let až do teď se ve volbách musel dívat na to, jak jím volené strany nevítězí. Jenže jsou tu dvě ale.

Především je nutno mít na paměti, že díky volebnímu systému (který je nyní mimochodem ještě méně předvídatelný a našemu kraji nepřinesl žádnou změnu) se do Sněmovny nedostala řada stran v celkovém součtu jednoho milionu propadlých hlasů. To je obrovské číslo. A strany, které propadly nebyly proevropské ani prosystémové. Stačilo při sčítání volebních výsledků sledovat, jak balancovala ČSSD – a nedělejme si iluzi, že dluhy soužení socialisté by po volbách ukázali provevropskou a prosytémovou tvář, když na to nenašli odvahu posledních osm let, bohužel. Matematika byla jasná, dokud byli socialisté ve Sněmovně, Spolu a PirSTAN většinu neměly. Na to bychom zapomínat neměli.