V rozhovoru pro Lidové noviny se čerstvě zvolený poslanec a předseda ANO 2011 Andrej Babiš dopustil mnoha mylných výroků a nepřesností (Nechceme znovu předčasné volby, LN 2. 11.). Prokázal tak opětovnou neznalost problematiky rozpočtové a daňové politiky, která u aspiranta na pozici ministra financí vyvolává značné pochybnosti o jeho kompetentnosti.

Zastavme se nejprve u zvýšení daně z přidané hodnoty, které pan Babiš považuje za hlavní příčinu nedávné „krize“ prostřednictvím snížení domácí spotřeby. Pokud by se podíval na vývoj daňového inkasa v roce 2012, zjistil by, že k výraznému poklesu spotřeby došlo nikoli u snížené sazby DPH, která se zvyšovala, ale u zboží a služeb v základní sazbě, která se v minulém roce neměnila. Panem Babišem zmiňovaný růst nákupů v zahraničí, hlavně v Německu, tak nelze přisuzovat změnám v DPH, protože lidé v zahraničí kupovali více položky v základní sazbě. Ta se přitom od té německé významně neliší. Za nižšími cenami v zahraničí lze vidět především rozdílnou cenovou politiku obchodníků a rozdílnou výši jejich marží ve srovnání s Německem.

Z údajů o daňových výnosech navíc vyplývá, že změny v DPH měly vliv na snížení spotřeby asi jen z desetiny. Drtivou většinu musíme přisuzovat opatrnostním motivům, růstu nedůvěry ve vývoj domácí ekonomiky i situaci v eurozóně. A že se úspory obyvatelstva skutečně zvýšily, lze vysledovat ze statistik struktury aktiv domácností, včetně vyšších úložek pro zajištění na stáří. Což rozhodně nelze považovat za negativní vývoj. Udržitelný a dlouhodobý růst totiž stojí na investicích z úspor, nikoli na krátkodobém zvyšování spotřeby na dluh. Není pravdou ani věta, že „TOP 09 říkala, že nenavýší daně“. Pokud by pan Babiš zalistoval jejím volebním programem, zjistil by, že se zde slibuje snížení deficitu důchodového pojištění mimo jiné také vyšším zdaněním spotřeby, tedy DPH. A skutečně, díky změnám v DPH se podařilo tento deficit snížit o více než 14 miliard korun jen v roce 2012. Považujeme to stále za lepší řešení než zvyšovat zdanění práce či si tuto částku půjčit, a svalovat tak naše dnešní problémy na budoucí generace. To ostatně odpovídá přístupu ANO 2011, která se dle svého programu chystá zaseknout do veřejných rozpočtů další sekyru v částce vyšší než 100 miliard korun ročně.