Chci se podívat na věci tak trochu zeširoka a v běhu času. Jako kluk jsem si pořídil nahráním od kamaráda na magnetofonovou pásku písničky Karla Kryla. A vždycky, když mi bylo tak nějak smutno, tak jsem si je pouštěl. Zejména deska "Bratříčku zavírej vrátka" mi přirostla k srdci a samozřejmě jsem se ji naučil nazpaměť. Obdivoval jsem jak každé slovo, každý tón perfektně sedí na danou dobu a průběh postupujících let na tom nic nezměnil.
Pak přišel listopad roku1989. Doba se alespoň na první pohled radikálně změnila, Karel Kryl se vrátil domů z emigrace. Začal koncertovat, kde jsem mohl, tam jsem nechyběl. A začal filozofovat o naší nabyté svobodě. Mluvil o tom, kolik je toho třeba ještě udělat, kolik vad má u nás ještě na kráse a mluvil i o nebezpečí cesty zpět. V běhu a událostech těch, ať to někdo chce nebo nechce slyšet, krásných devadesátých let jsem toto bral jako zbytečné strašení lidí. Jako by se naše názory na dálku začaly rozcházet... Život Karla Kryla pak ukončila předčasná smrt.
Jak moc se mu omlouvám v době, kterou právě prožíváme. V době, kdy poctivá normální práce je skoro sprosté slovo, kdy vládnou nové nomenklatury, kdy podvod je vlastně hrdinství. Kdy nové panstvo přitahuje kyslík těm malým. Kdy z řetězů vypuštěná byrokracie šikanuje obyvatelstvo, kdy se o živnostníka otře každá „ludra“. Kdy se bezostyšně strkají veřejné peníze do kapes vyvolených, kdy probíhá kádrování a kdy se pomalu ale jistě vrací strach. Strach říci svobodný názor, zatím ne k vůli politické perzekuci, ale to víš, brácha pro něj pracuje, a to by byl jeho konec. Podle mne žiji, a další lidé mi jistě dají za pravdu, v jakémsi lisu, protože v současné době je nejpopulárnější alternativou k této vládnoucí hrůze jakési sdílené šílenství, opřené o nekonkrétní ekoterorismus, který je svatý, a kdo přijde s jiným argumentem, musí být zlikvidován. Kde už se nebude moci říkat tatínek a maminka, ale bytosti 1 a 2 a Vánoce se budou slavit ilegálně. Prostě Karle Kryle, zase „ryjeme držkou v zemi“.
A nakonec připojuji text jedné Krylovy písničky. Snad to není zakázané. Kdo ji snad nezná, ať si ji pomalu přečte a zamyslí se nad každým jejím slovem, ač je 50 let stará. Kdo ji zná, ať si ji potichu zazpívá.
Karel Kryl – Veličenstvo kat
1. V ponurém osvětlení gotického sálu
kupčíci vyděšení hledí do misálů
a houfec mordýřů si žádá požehnání,
[: vždyť prvním z rytířů je Veličenstvo Kat :]
2. Kněz-ďábel, co mši slouží, z oprátky má štolu,
pod fialovou komží láhev vitriolu,
pach síry z hmoždířů se valí k rudé kápi
[: prvního z rytířů, hle: Veličenstvo Kat :]
R: Na korouhvi státu je emblém s gilotinou,
z ostnatého drátu páchne to shnilotinou,
v kraji hnízdí hejno krkavčí,
lidu vládne mistr popravčí.
3. Král klečí před Satanem na žezlo se těší
a lůza pod platanem radu moudrých věší
a zástup kacířů se raduje a jásá,
[: že prvním z rytířů je Veličenstvo Kat :]
4. Na rohu ulice vrah o morálce káže,
před vraty věznice se procházejí stráže,
z vojenských pancířů vstříc černý nápis hlásá,
[: že prvním z rytířů je Veličenstvo Kat :]
R: Nad palácem vlády ční prapor s gilotinou,
děti mají rády kornouty se zmrzlinou,
soudcové se na ně zlobili,
zmrzlináře dětem zabili.
5. Byl hrozný tento stát, když musel jsi se dívat,
jak zakázali psát a zakázali zpívat,
a bylo jim to málo, poručili dětem
[: modlit se jak si přálo Veličenstvo Kat :]
6. S úšklebkem Ďábel viděl pro každého podíl,
syn otce nenáviděl, bratr bratru škodil,
jen motýl smrtihlav se nad tou zemí vznáší,
[: kde v kruhu tupých hlav dlí Veličenstvo Kat :]
Ing. Ladislav Linek
1. místopředseda Strany soukromníků České republiky
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
