Dámy a pánové.

Nechtěl jsem zneužívat funkci zpravodaje, chtěl jsem se přihlásit touto formou diskuse.

Tento zákon je kompromisní zákon. Nelíbí se mi trošičku ta argumentace, která tady zazněla ohledně alibi. To alibi si ministři budou vždycky hledat. Ale je tady aspoň naznačen klasický postup výběrového řízení, klasický postup toho, jak ty funkce jsou obsazovány. A jeho dodržení je někde dáno. A je možno ho kontrolovat. Ten minulý postup, který je obecně uplatňován, toto neumožňoval. A pokud bych měl vašim prostřednictvím, pane předsedající, ke kolegovi Stanjurovi, to alibi by fungovalo, pokud by to bylo hned následně po jmenování toho člověka, kdyby propadl úplně z nějakých důvodů. Ale samozřejmě ohledem času každý v té řídící funkci nebo v té manažerské funkci, popř. dozorčí funkci, podle typu, kde bude, bude reagovat na aktuální věci. Z toho se ministr prostě vyvléct nemůže, že tam má své lidi, které zastupují stát, pokud je to státní, popř. polostátní organizace. A nemůže se zbavit té zodpovědnosti, jak za tu politiku, která sice nebude asi přímo definována ze zákona. To znamená tu vlastnickou politiku státu. Ale ani za ty lidi, kteří tam zastupují stát. A to by si ministři vždycky měli uvědomovat. Já si myslím, že si to uvědomují, že když přebírají ministerstva, tak to ministerstvo má nějaké podniky, má nějaké zastoupení v těchto podnicích a musí dbát na názor a zájmy státu, protože tam ti lidé nejsou sami za sebe. To je zase apel na druhou stranu těch, co hovoří o tom, že tam mají být samí odborníci, že to mají být lidé jenom z tohoto odborného pohledu. No, ne. S tím bych nesouhlasil.