„Imitovaný vzdušný cíl – vlečný rukáv s označením IVC-2R – je tažený za dálkově řízeným bezpilotním prostředkem, který má schopnost letět v režimu autopilota,“ přiblížil testovaný cíl velitel 252. protiletadlového oddílu major Jan Suchý s tím, že se jedná o perspektivní a zároveň ekonomicky výhodný prostředek pro výcvik vojáků.
Pro laickou představu operátoři kompletů RBS-70 působí na rukáv dlouhý pět metrů, o průměru zhruba 60 centimetrů, který za sebou táhne model letadla na padesátimetrovém laně. Po zasažení cíle letadlo přistane, připne se nový rukáv a po vzletu vojáci pokračují ve střelbě. Doplňme jen, že s podobnými typy cílů se příslušníci oddílu setkali během svých prvních střeleb, jež absolvovali ve Švédsku v letech 2007 a 2008.
„Spektrum cílů, které vojáci musí být schopní postřelovat, je poměrně široké – od dopravního a taktického letectva, přes vrtulníky, až po bezpilotní prostředky. Vlečný rukáv, v porovnání se zmiňovanými cíli, dosahuje poměrně malých rozměrů. Klade tak vyšší nároky nejen na obsluhy protiletadlového kompletu RBS-70, nýbrž i na celý systém průzkumu, velení a řízení,“ vysvětlil major Suchý.
Do střeleb se zapojilo i průzkumné čidlo RVR, jež strakonický útvar získal do výzbroje letos v dubnu a završil tím tak několikaletou etapu výstavby úkolového uskupení pozemní protivzdušné obrany dle standardů NATO. Celý systém od identifikace cíle, až po samotné vystřelení rakety, tak fungoval stejně jako při reálné bojové situaci.
A jaké plány mají strakoničtí do budoucna? „Postupně se nám naplňuje ambice rozšiřování spektra imitátorů vzdušných cílů od stacionárních, vlečných, až po rádiem řízené. Cílovou ambicí je, aby byla zabezpečena schopnost postřelovat tyto vzdušné cíle do budoucna jak radiolokačně, tak infračerveně naváděnými systémy. Tuto schopnost pak budeme mít možnost nabízet i aliančním partnerům,“ uzavřel major Suchý.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ministerstvo dopravy
