Mašek (ANO): Policie a hasiči jsou dlouhodobě sociálně ošetřeni. A zdravotníci?

Vážená paní předsedkyně, vážení ministři, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já bych se také chtěl vyjádřit k problematice důchodového zajištění záchranářů. Historie záchranky sahá ve většině republiky do 60. až 80. let, a říkám to proto, kromě Prahy, která už slavila samozřejmě jako jediná více než 100 let záchranky, ale ostatní 60., 80. léta a tehdy jsme ještě nevnímali tak jako záchranku. Vyjíždělo se z oddělení ARO, často vyjížděli lékaři v bílém, sestřičky v těch modrobílých oblečeních i s těmi čepičkami. A postupně se to měnilo.

A já bych řekl, že zlomový byl rok 2000, kdy se záchranky dostávaly pod kraje, v tu chvíli už jsme jezdili samozřejmě uniformovaní, tak jak nás znáte v žlutých sanitkách, v červených uniformách, už se o záchranné služby vědělo. Ale ten rok 2000 tady připomínám proto, že jsme se stali ze zákona součástí takzvaného Integrovaného záchranného systému. Všichni víme, že policie a hasiči mají více než stoletou historii. My tedy tu historii máme výrazně kratší, ale právě ta legislativa z roku 2000, kdy se přijal zákon o Integrovaném záchranném systému, a záchranka byla vyjmenovaná jako jeho základní složka, znovu tedy říkám, záchranná služba, policie, hasiči.

Policie a hasiči jsou dlouhodobě sociálně ošetřeni tím, že mohou odejít v průběhu služby po odsloužených letech, v současnosti je to po patnácti a více letech s takzvanou výsluhou. A právě i tím se řešilo, pokud ztratili fyzickou a psychickou schopnost tuto službu vykonávat, mohli odejít a odešli zajištěni. Odešli pracovat na jiné místo a dostávali měsíčně v uvozovkách nějakou výsluhu, se kterou se to dalo lépe zvládnout. Nic takového záchranná služba nemá, byť od roku 2000 se snažíme o to bojovat. Proč to nejde? Nejde to proto, že záchranná služba jsou zaměstnanci, jsou to v současnosti zaměstnanci příspěvkových organizací, které jsou zřizovány kraji, čili zdravotnické záchranné služby jednotlivých krajů.

Na rozdíl od kolegů policistů a hasičů, kteří jsou ve služebním poměru a proto ty výsluhy mohou mít. Proto se již několik let snažíme, vyřešit sociální situaci těch záchranářů, a to správné řešení nám přišlo v tom, alespoň pro ty záchranáře získat to minimum. Aby po šedesáti letech věku v případě, že to fyzicky a psychicky v uvozovkách nedávají, tak aby mohli odejít. A já vám řeknu, že sám jsem pracoval několik let v pozici krajského ředitele. Znal jsem záchranáře, lékaře a řidiče, kteří to už fyzicky a psychicky nedávali. A byl jsem v té těžké situaci, kdy jsem například u těch řidičů, buďto musel zavřít obě oči, snažil se je dát na nějakou činnost, aby se nic takzvaně nestalo, nicméně tam to nejde na té záchrance. Buďto vás ten dispečink pošle, vy jedete pod majáky, a musíte někam v časovém limitu, který máte určený ze zákona, což je u záchranky dvacet minut, se dostat a účinně někomu pomoci, anebo tu záchranku musíte opustit.

A opustit ji po řadě let s tím, že toho člověka posílám s plným vědomím na úřad práce, tak to není to správné řešení. Proto jsme se snažili najít tu možnost, aby se dalo odejít po dosažení 60 let věku, odpracování 20 let ve službách na záchrance na plný úvazek a potom jsme zajistili v minulém období tady touto Sněmovnou souhlas s tím, že takový záchranář by mohl jít po odpracování těch 20 let až o pět let dříve do důchodu, což při současné věkové hranici odchodu do důchodu v 60 letech by nás právě posunulo na těch 60 let věku možnosti odchodu. A právě tam se ukazuje, že se ta kondice člověka láme a dochází tam k výrazným změnám. Tak proto to tak bylo stanoveno, bylo to vyváženo. Myslím si, že jsme si to tady oddiskutovali, všichni to pochopili a napříč Sněmovnou jsme pro to zvedli ruku.

Bohužel se ale stalo to, že tam byla technická chyba.

Takže si myslím, že to, pro co jsme zvedli v minulém období ruku, mělo hlavu a patu. Všichni jsme s tím tady souhlasili. Prošlo to Senátem, kde se to mělo opravit, ale z určitých politických konsekvencí, které byly navázány na ten důchodový zákon, tak tam k té opravě nedošlo. Zákon, jak říkala kolegyně Pastuchová, byl podepsán prezidentem a ve výsledku tady máme doteď platný zákon, který je technicky neuplatnitelný a je platný od 1. ledna 2023.

My jsme se ho tady pokusili opravit. Vy si to pamatujete, dvakrát nám záchranáři tady zaplnili ochoz, dvakrát nás podporovali v tom, abychom ten zákon upravili. Byla to jednoduchá úprava. Tehdy ale vládní koalice slovy nebo ústy pana ministra Jurečky řekla ne, to nepodpoříme, opravíme to jinak. Máme svou vizi. Já tu vizi znám. Je to vize, jak řešit takzvané obtížné profese napříč tou společností. Má to jistě hlavu a patu, nicméně bylo nám tady slíbeno a těm záchranářům na těch ochozech, že se to nejenom stihne v rámci tohoto roku, tak aby platnost zákona byla od 1. ledna 2023, ale bylo jim také slíbeno, že to bude ve stejných parametrech. Mluvilo se o tom a sliboval to tady nejenom pan ministr, ale sliboval to i pan kolega Výborný v době nepřítomnosti pana ministra. Slíbil to těm záchranářům.

To, co jsme stihli, je, že ten návrh do Sněmovny přišel. Jak bylo řečeno, tak jsme i zkrátili lhůty, protože jsme ...

Čili chceme tomu jít naproti, aby se to stihlo, aby ti záchranáři ty benefity měli od 1. ledna, nicméně ten vládní návrh je snižuje na jednu polovinu. Po dvaceti letech, respektive 4400 odpracovaných směnách to není možnost odejít až o pět let dříve, ale je to možnost odejít taxativně o dva a půl roku dříve. Čili, když si to spočítáme, tak z těch 65 let minus 2,5 roku se to toho záchranáře po 20 letech začne týkat až v tom věku 62,5 roku, když to hodně zjednoduším.

Potom je tam parametr, že za každých 74 odpracovaných směn je možné to zkrácení odchodu do důchodu provést o další měsíc. To znamená, že na ten parametr za dvacet let o pět let se dostáváme o pět let až za třicet let.

A teď řeknu podstatu našeho pozměňujícího návrhu. Diskutovali jsme to jak s kolegou Kaňkovským, tak s panem ministrem opakovaně, i napříč s kolegy pětikoalice, se zdravotníky, se členy sociálního výboru a podobně. Musím říct, že tam cítím velkou podporu to tak řešit, takže my jsme přišli s kompromisním návrhem, po těch dvou a půl letech ne za 74 odpracovaných směn o jeden měsíc, ale za 44 odpracovaných směn, což by znamenalo, že bychom se dostali na ten plný nárok po 25 letech odpracovaných na plný úvazek na záchrance.

Ještě chci připomenout důležitý fakt. Řada záchranářů a lékařů na záchrance se dneska podílí na práci i na urgentních příjmech. Jak jsme tady slyšeli pana doktora Kaňkovského, on to kvituje, protože ty urgentní příjmy, tam jsou skvělí lidé, pracují zase někteří z nich částí úvazku na záchrance, ale jestliže se stane, že naši záchranáři nebo lékaři na 0,2 úvazku pracují na urgentním příjmu, potom se nedočkají těch pěti let ani za třicet roků, ale museli by na to čekat třeba 35 a více let. A to už opravdu nebývají v takové kondici, aby byli schopni v té službě na záchrance to nějakým způsobem dosloužit.

Teď jsme v situaci, že jsme to samozřejmě probírali v podvýboru pro záchranné služby, bylo to 25. října, a už je to dáno tím, že ten podvýbor samozřejmě hájí zájmy záchranářů, tak to tam bylo přijato a byla tam přijata podpora našeho pozměňujícího návrhu snížit ten nárok o jeden měsíc dříve na 44 směn. Musím podotknout, že tam nejsou v tom podvýboru jenom členové opozice, samozřejmě, ale jsou tam i členové koalice. Mimochodem, koaliční poslanci byli ochotni nás podpořit i v té původní jednoduché opravě toho původního zákona, kterou vládní pětikoalice odmítla.

Takže já když mluvím s jednotlivými poslanci, tak slyším slova podpory a v podstatě se to všechno - a já tady z toho fakt nechci dělat politiku, ale oči všech se upínají na to, jestli pan ministr Jurečka dá palec nahoru nebo palec dolů za vládu nebo řekne neutrální stanovisko.

A já si myslím, když jsem toto přednesl, a podotýkám, nebyly to garanční výbory, ale byla to jako informace ve středu na výboru pro zdravotnictví, kde pan předseda výboru profesor Svoboda nás také alespoň slovně podpořil a řekl ano, jsme zdravotníci, já to chápu a podporuji, ale samozřejmě to nechám na hlasování Sněmovny, tak totéž se odehrálo včera na výboru pro bezpečnost, kde jsme to podrobně diskutovali, kde kolegové byli seznámeni s tou nerovnoměrností toho sociálního zajištění základních složek IZS a i tam byla slyšet slova podpory.

A znova, všichni se upírají na pana ministra. A já bych tady řekl, nemusí tady být, a to přiznám panu ministrovi jako velké pozitivum jeho navrhovaného řešení, ani při minulém řešení nám bylo vyčítáno, že bychom sáhli do důchodového účtu a že by to bylo svým způsobem nespravedlivé zvýhodnění záchranářů, ale tady v této situaci už je to vyřešeno a pan ministr tam navrhl navýšení pojistného do důchodového účtu, takže toto je tam zajištěno. Takže i tento argument padá a není to o tom, že bychom nějak poškodili důchodový účet.

Pane ministře, ještě jednou vás prosím, tahle Sněmovna, tito poslanci, se budou dívat na vás, jaké dáte stanovisko. Podotýkám, že samozřejmě, pokud to projde do Senátu bez této naší úpravy, tak Senát je připraven to eventuálně upravit a zase nám to vrátit a viděl bych to jako zbytečné protahování. Moc vám děkuju za pochopení. (Potlesk.)