Děkuji za slovo. Vážené paní kolegyně, vážení kolegové, já si myslím, že primárně, pokud jde o naše platy, tak bychom neměli dopustit, aby se to zvrhalo v nějakou exhibici. Měli bychom k tomu přistupovat věcně. Myslím, že tak k tomu přistupuje i návrh Pirátů, který se pohybuje mezi těmi dvěma extrémy. Jeden extrém je, že ten návrh zákona necháme tak, jak to doteď bylo koncipováno, to znamená, že platy vzrostou o dvacet procent, ten druhý extrém je takový, že se platy zastropují, že zůstanou stejné a nebudou růst vůbec. To samozřejmě si myslím, že dlouhodobě by mělo velmi negativní důsledky pro obsazení politické sféry.

My jsme se tohoto bodu, který navrhovala vláda, zhostili následovně. Zaprvé chceme, aby se vyřešil problém, který už tady dlouhou dobu je, a to, že se ty platy určují od státní sféry, nikoliv od celého hospodářství, což potom samozřejmě oprávněně občané kritizují, proč si politici mohou zvyšovat platy tím, že zvýší platy například učitelům nebo státním zaměstnancům. Takže logické je, aby se napojilo na celou ekonomiku, kterou samozřejmě poslanci úplně tak jednoduše ovlivňovat nemohou. Já, když jsem se ptal matadora Marka Bendy, jak tohleto vzniklo, tak jsem se dozvěděl velmi zajímavou informaci, že kdysi dávno, když se schvaloval tento zákon, tak se to navázalo na státní sektor z toho důvodu, že ve státní sféře rostly platy pomaleji a že politici nechtěli provokovat voliče, tak to dali podle státní sféry. Nicméně teď se ovšem situace v posledních několika letech změnila a platy ve státní sféře rostou rychleji a tudíž rostly rychleji i platy politiků. Takže tohleto je první věc, kterou bychom chtěli vyřešit. Máme připraveny jednoduchý návrh, který zachovává výši platů, ale do budoucna by ty platy měly růst podle celé ekonomiky nikoliv pouze podle státní sféry. Je to i v souladu s rozhodnutími Ústavního soudu, protože tam dochází k takové úpravě koeficientu, aby soudcům zůstal stejný, o několik málo korun vyšší plat, takže se tam zvyšuje koeficient, ale snižuje se základ. Takže tyto dvě změny dohromady jsou navrženy tak, aby ve výsledku se soudcům plat nesnižoval, abychom neporušili judikaturu Ústavního soudu.

Pokud jde o druhý bod, ten se týká nemocenské. My jsme se touto věcí opět podrobně zabývali. Narazili jsme na to, že v Poslanecké sněmovně už dneska by to mělo fungovat tak, že pokud poslanec je nemocný, případně je v karanténě, tak by tuto záležitost měl oznámit v Kanceláři Poslanecké sněmovny, nicméně nevím o tom, že by to kdokoliv dělal. Já osobně ani žádný z našich poslanců jsme na to upozorněni nebyli, takže si myslím, že to je příležitost k tomu, abychom si tuto otázku vyjasnili, že poslanci mají mít v této oblasti stejné podmínky jako občané a už je to ostatně upraveno i v platném zákoně, což je zákon 236/1995 Sb., který o tom hovoří v § 34 odst. 4 větě druhé a třetí. Takže v této oblasti navrhujeme, aby Poslanecká sněmovna přijala doprovodné usnesení, kterým tuto skutečnost vezme na vědomí a vyzve poslance, aby postupovali podle tohoto platného zákona, který v § 34 odst. 4 stanoví. Cituji: Ostatním představitelům, což je i poslanec, v rámci zákona o platech, přísluší v období od 4. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti (karantény) do 14. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti (karantény) plat za každý kalendářní den ve snížené výši, a to ve výši 60 procent jedné třicetiny platu. Platí nepřísluší za období prvních tří kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti a v období prvních tří kalendářních dnů nařízené karantény přísluší za každý kalendářní den ve snížené výši, a to ve výši 60 procent jedné třicetiny platu. Takže už dnes to zákon upravuje, ale všichni známe ten příklad pana senátora Čuby, který byl v pracovní neschopnosti, ale rok a půl bral plat v Senátu a živil se z něho a žádný člověk v Senátu s tím neudělal vůbec nic, ačkoliv tu máme platný zákon, kterým by se měli jak poslanci, tak senátoři řídit.