Já vám děkuji za slovo. Já bych chtěl zareagovat na několik vlastně opakujících se otázek od předřečníků z řad opozice. Naposled otázku Green Dealu neboli Zelené dohody zvedla paní poslankyně Schillerová. Jak bych začal.

Začal bych jak funguje evropská politika. My jsme stát poměrně malý v srdci Evropy, stát tranzitní, stát s propojenou ekonomikou s naším německým sousedem primárně. A pokud se Evropa mění, pokud se Evropa modernizuje a pokud Evropa jde dopředu, zejména tedy státy, řekněme syté západní Evropy, nikoliv státy toho bývalého východního bloku, asi není příliš chytré stagnovat a nejít s těmito ekonomikami, nebo s ekonomikami severských států. Není to jenom Green Deal, ale je to každá legislativa, která přichází z EU, která se pak implementuje do těch národních legislativ. Je důležité být u toho, když tato legislativa vzniká. Sledovat ty trendy a v případě, že nejsme schopni v dané chvíli s tím trendem jít ruku v ruce, bavit se o tom, jaká jsou specifika pro ten národní stát. Řeknu to jednoduše. Když se řešilo skládkové hospodářství, ty státy jsou různě připraveny na to řešení skládkového hospodářství. A když tam prostě nejsou a tu výjimku nebo pozdější termín si nevyjednají, dostanou se do časového presa, nestihnout tu transformaci nebo implementaci, a pak prostě ty peníze třeba v nějaké pozdější peníze za to platí. Týká se to jakékoliv legislativy, která má takovéto dopady.

Myslím si, že to je to, o čem se často mluví. To je silný hlas toho státu v Evropě, ale ne potom, co už jsou všechny trendy nastaveny, ale v momentě, kdy se ty trendy využívají, kdy vznikají, než se ta dohoda dostane na nějakou vyšší úroveň a než se projedná. Tam si myslím, že měla Česká republika, pokud jsme věděli, že nějaké věci nebudeme z to dostát, zareagovat. Zároveň si však myslím, že nemůžeme jako Česká republika a pokud chceme naplnit tu ambici, která zazněla od Petra Fialy, dostat tu Českou republiku na špici, tak nemůžeme žít v tom režimu máme tady, a teď mi promiňte to lidové, smrádek ale teploučko. A já když jsem začínal uvažovat před dvanácti lety, že bych také chtěl něco měnit a dělat politiku, tak jsme dost silně hovořili o digitální revoluci a že stát zaspal na úrovni potrubní pošty. A za těch dvanáct let se něco v té digitalizaci stalo a z mého pohledu již dneska nikdo nezpochybňuje, že digitalizace z pohledu státu je dobrá. Že celý IT sektor vytvořit spoustu dobře placených míst, i třeba pro lidi, kteří nejsou moc extroverti, tudíž spíše pracují z domova nebo mají nějaký hendikep.