Milé dámy, vážení pánové, poslanci,

budu se snažit reagovat, a proto, jedině proto využívám svého práva k reakci, abych stihl reagovat na to, co je zde diskutováno, protože to považuji za svoji povinnost a za potřebné.

Rád bych zdůraznil jednu zásadní věc, kterou zde zmínilo několik z vás. Koronavirus nás rozděluje. Rozděluje společnost na dvě části, které se zdají být téměř nesmiřitelné, a sladit názory těchto dvou skupin a sladit požadavky, které zcela oprávněně z těchto dvou naprosto rozdílných názorů plynou, je nesmírně těžké a odrazem je i tato debata. Já to naprosto chápu, úplně to akceptuji, ale musíme to nějakým způsobem vyřešit.

Z medicínského hlediska chci říci, že koronavirus umíme léčit, neumíme ale zatím léčit naši společnost, kterou podle mého soudu poškodil daleko víc než těla jednotlivců. Dost filozofie a zpátky ke konkrétním věcem.

Dotaz na pracovní povinnost. Pracovní povinnost je v nouzovém stavu umožněna, nikoliv nařízena. To znamená, jestli někdo využije nebo nevyužije pracovní povinnost studentů, je dáno tou danou potřebou, takže i když existuje nouzový stav, ale jsou stabilizované nemocnice, například, není potřeba využívat tuto možnost.