Evidence přestupků u nás již existují. Bohužel jsou povětšinou určeny jen pro vnitřní potřebu příslušných správních orgánů, které je navíc vedou nesystematicky a rozdílným způsobem. Důsledky jsou zřejmé. Praktická nemožnost řešit opakované majetkové přestupky pachatelů, které jednotlivě nepřesáhnou 5000 korun a stanou se v různých městech. U recidivujících pachatelů tím navíc vzniká pocit beztrestnosti a poškození jsou frustrováni zjevnou absencí elementární spravedlnosti. Veřejnost pak (mnohdy celkem i oprávněně) získává dojem rozdílného přístupu a nevymahatelnosti práva. ??

Přestupky a jejich evidence není sjednocená ani v rámci EU a v každém členském státě existuje odlišná právní úprava. Centrálně evidují přestupky například na Slovensku a to pro účely trestního, občanskoprávního nebo správního řízení a pro osvědčování bezúhonnosti a spolehlivosti fyzické osoby. Tresty za přestupky centrálně evidují i s námi srovnatelném Nizozemí. Trvale uloženo v databázi je tam například překročení povolené rychlosti. Obdobně to funguje i v sousedním Rakousku a Německu, kde jsou v databázi i pokuty za dopravní přestupky vyšší než 40 Euro. Ve Francii jsou přestupky rozděleny do pěti kategorií.

Ty nejzávažnější jsou evidovány a jejich recidiva může vést k překvalifikování na trestný čin. V jiných zemích, například ve Švédsku, centrální evidenci přestupků nevedou. I tam však platí, že jejich zjištěná recidiva je přitěžující okolností a vede k výraznému zvýšení trestů. ?