Děkuji, vážený pane poslanče. Toto je téma, které diskutujeme už hrozně dlouho. My jsme si s řeckou stranou vyměnili několik dopisů. Už jsem zažil několik řeckých protějšků, se kterými jsem o tom hovořil, ale ten problém je stále stejný. Já bych uvítal, abychom používali, řekněme, korektnější termín, abychom nehovořili o dětech, ale o mladistvých. Protože už jsme si snad vyjasnili i s paní poslankyní Šojdrovou, že žádné opuštěné děti, které by mohly být relokovány do České republiky, v Řecku nejsou, nicméně jsou tam mladiství bez doprovodu.

Já jsem reagoval na dopis pana ministra vnitra, který mě vyzval svého času, abychom jako Česká republika převzali část těchto mladistvých bez doprovodu tím, že jsem ho požádal o seznam konkrétních 40 mladistvých tak, aby Česká republika mohla případně provést bezpečnostní prověrky. Řecká strana po dlouhé době sdělila, že žádný takovýto seznam poslat nemůže a náš zastupitelský úřad, který se tomu intenzivně věnoval, informoval Ministerstvo vnitra a zahraničních věcí o tom, že k té relokaci přicházejí v úvahu náctiletí, spíše řekněme, v tom věku velmi blízko 18 let, chlapci původem z Afghánistánu a Pákistánu.

Já jsem v té chvíli řekl, že nejsem připraven v tom dále pokračovat, protože vozit do České republiky sedmnáctileté Afghánce a Pákistánce podle mě nenaplňuje to, co jste měl i vy v úmyslu, to znamená pomoci a zlepšit život opuštěným malým dětem. Toto své tvrzení opírám i o oficiální statistiky Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a dalších autorit.