Jsem neuvěřitelně zklamaný ze včerejšího rozhodnutí Sněmovny, která odmítla nouzový stav. Velmi dobře chápu tu všeobecnou naštvanost na současnou situaci. Já jsem naštvaný úplně stejně. Všem nám vadí omezení a nařízení. Nebaví nás, že nemůžeme žít tak, jak jsme byli zvyklí. Rádi bychom se vrátili do doby před vypuknutím pandemie. Jsme unavení. Když se ale podíváte do celého světa, není to nikde jiné. Všichni dělají, co mohou.

Dlouhé měsíce se všude, kde vystoupím, snažím vysvětlovat, co je to nouzový stav a k čemu ho potřebujeme. Jde vlastně o prosté konstatování faktů, že situace je vážná. A to nám umožňuje velmi dynamicky reagovat na aktuální potřeby v každé části naší země tak, aby škody byly co nejnižší. Česká republika je ale snad jediná v Evropě, kde se toto prosté konstatování, že jsme ve složité situaci, kterou nelze zvládnout standardními postupy, stalo prostředkem zuřivého politického boje.

Nouzový stav je dnes sprosté slovo. Vláda je viník, protože nouzový stav drží. A až nouzový stav zmizí, tak nám bude všem dobře. To je zkratka, kterou ze Sněmovny do všech regionů vysíláme. To ale není pravda. Lžeme si do kapsy. Neprodloužením nouzového stavu, nemoc nezmizí. Všichni ti, kteří s ní bojují, přijdou o prostředky, jak s ní efektivně bojovat. Všechno tím hodíme na hejtmany a kraje. A stát, který to má celé koordinovat a nese za to taky odpovědnost, bude jen koukat na to, jak se v tom hejtmani plácají. Budeme se jim samozřejmě snažit pomoct, protože to je naše povinnost, ale ve spoustě věcí vůbec nebudeme mít jak.