Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážená vládo, kolegyně, kolegové, dovolte mi také pár slov k té aktuální situaci a k tématu, kterým je nouzový stav. Já bych chtěl všechny poprosit, aby se vrátili možná aspoň myšlenkově do té debaty, kterou jsme vedli v těch jarních měsících a vzpomenuli si na to, jaké argumenty tady padaly. Já mám za to, že nám všem, aspoň tady v Poslanecké sněmovně, je naprosto jasné, co to je nouzový stav, že je nám jasné, že nouzový stav a jeho vyhlášení samo o sobě neznamená žádná nová opatření, nouzový stav nepřináší žádné lockdowny, zákazy, omezení pohybu, zákazy vycházení, zákazy cestování, tak jak to zní na sociálních sítích.

Nouzový stav je změna stavu. Pokud ten stát situaci zvládá standardními prostředky, tak žádný nouzový stav nepotřebuje, v případě epidemie, jako je tato, vydává Ministerstvo zdravotnictví svoje mimořádná opatření a snaží se dělat všechno pro to, aby tu situaci zvládlo. Pokud se ta situace zhorší, tak Ministerstvo zdravotnictví narazí na limity a ty limity jsme tady přece na jaře docela detailně diskutovali. Těch vystoupení byla spousta, dokonce se to neomezilo jenom na vystoupení v Poslanecké sněmovně. Máme tady judikát Městského soudu v Praze, který jasně řekl, co ta vláda ještě může podle zákona o ochraně veřejného zdraví a co už nemůže a co musí udělat podle nouzového stavu. Dám stranou to, že se zatím nepodařilo nějakým způsobem upravit zákon o bezpečnosti a krizový zákon, jakkoli ty materiály jsou hotovy, ale už ta pracovní verze, kterou jsem poslal k připomínkovému řízení, vzbudila velkou diskusi. Já tomu připisuji v jistém směru ten fakt, že je před volbami a doufám, že po volbách se k tomu vrátíme věcně, ale prostě máme tady stále ten stejný zákon o bezpečnosti a stejný krizový zákon. Tudíž pokud Ministerstvo zdravotnictví na základě doporučení odborníků zjistí, že je potřeba přijmout opatření, která už udělat nemůže podle zákona o ochraně veřejného zdraví, tak to ministerstvo má dvě možnosti: buď neudělá nic anebo požádá o vyhlášení nouzového stavu. Já věřím, že se všichni shodneme, že nedělat nic v této situaci je neuvěřitelný hazard. Zaplať pánbůh se zdá, že ta opatření, která byla zavedena, to znamená nošení roušek, popř. jistá omezení v restauračních prostorech, zabrala a my jsme se odchýlili z toho nejhoršího scénáře, který ale před 14 dny nám byl odborníky prezentován jako zcela realistický. Tady se seriózně uvažovalo o tom, že koncem měsíce tato země může mít 80 000 nemocných. Ta opatření, zaplať pánbůh to vypadá, že zabrala, ale to, že máme dneska nějakých 33 - 34 tisíc nemocných a denně nám to roste o nějakých 2 - 3 tisíce, tak to není žádná hitparáda. To je akorát lepší situace než ta nejhorší. A odborníci jasně říkají, že prostě je potřeba udělat ještě něco, aby to reprodukční číslo, které je dneska kolem 1,24, spadlo pod 1. A mimochodem, když už jsme u těch čísel, to číslo 1,24 nebo 1,2 z principu znamená, že se do těch obrovských problémů dostaneme koncem října, pokud to takto bude pokračovat. Takže těmi opatřeními, která jsou teď v platnosti, jsme si do jisté míry koupili čas. Odborníci z ÚZIS říkali, že nám reálně hrozí obrovský problém z hlediska kapacit v půlce října. Tak teď za tohoto čísla je to koncem měsíce, to je 14 dní navíc. Takže je evidentní, že jsme si sice koupili čas, ale musíme udělat ještě něco navíc a to něco navíc tady představil pan ministr zdravotnictví.

Takže já chci všechny požádat, aby k tomu přistupovali s vědomím vážnosti situace. Já rozumím, že to svádí k tomu tady rýsovat různé věci, co všechno ta vláda chce dělat a co všechno si chce uzurpovat. A já zopakuji svoje slova z jara: my si ten nouzový stav neužívali na jaře a rozhodně si ho nebudeme užívat ani na podzim. Je to prostě věc, do které nás dohnaly okolnosti, do které nás dohnal vývoj té epidemie. A mimochodem, pokud tady padá kritika a nesouhlas s nouzovým stavem, že to vláda dělat nemá, tak já bych se chtěl zeptat, protože tu bude celá řada vystupujících, jaká je ta alternativa. Já jsem tady jasně řekl, že buď přijmeme další opatření nebo neuděláme nic, a nechci nikomu vsouvat slova do úst, ale znamená to tedy, že ti, kteří jsou proti nouzovému stavu, říkají, ať neděláme nic? Anebo mají nějaký geniální nápad, na který my jsme nepřišli a nepřišel na něj ani Městský soud v Praze, nepřišli na něj ani ústavní právníci? Pokud máte nějaký geniální nápad, jak se dají udělat ta opatření, která chce Ministerstvo zdravotnictví, mimo nouzový stav, sem s ním a můžeme o něm diskutovat. Já se bojím, že žádný takový geniální nápad tady není.