Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci.
Vzhledem k tomu, že se jedná o druhé čtení návrhu zákona, který byl současně tedy do dnešního dne poměrně podrobně diskutován jak na podvýboru pro insolvence, tak potom na samotném ústavněprávním výboru, za což tedy všem členům jak výboru, tak podvýboru mimořádně děkuji.
A pokusím se být při představení tohoto návrhu, resp. při uvedení tohoto bodu maximálně stručný. Jedná se tedy o vládní návrh zákona, který už byl předložen v minulém volebním období. Navazuje v podstatě tedy na něco, co už tady bylo projednáváno. A smyslem tohoto návrhu zákona je, otevřít institut oddlužení širšímu okruhu osob. Z věcného hlediska je potřeba říci, že ten institut oddlužení dneska už v zákoně je. Ti, kteří na něj dosáhnou, plní ty své závazky v poměrně velkém obsahu. Mimochodem téměř 30 % z nich v tom režimu oddlužení zaplatí 100 % svých závazků.
Nicméně problém je v tom, že při vstupu do toho oddlužení se zkoumá, zda budou schopni uhradit alespoň 30% svých závazků, což samozřejmě ne všichni schopni jsou. Zároveň je potřeba říci, že Česká republika byla v uplynulých letech, a ono je to bezesporu do značné míry dáno jinou právní úpravou než je insolvenční zákon, resp. absencí předchozí právní úpravy. Je to dáno tím, že relativně dlouho jsme tady neměli uspokojivou úpravu spotřebitelského úvěru. Ta úprava je účinná teprve od roku 2016. Předtím tedy tady v oblasti půjček, v oblasti závazků, typicky v oblasti spotřebitelských úvěrů vládla poměrně velká džungle, která logicky vedla k tomu, že celá řada lidí mnohdy ze své vlastní nerozvážnosti se dostala do tzv. dluhové pasti.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV