Vážená paní předsedající, vážené kolegyně vážení kolegové,

já nejenom, že se pokusím na ty otázky odpovědět, ale několik důležitých věcí zároveň znovu podtrhnu. Kdybychom nenašli cestu, jakým způsobem posílit rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury, tak to prostě znamená, že některé stavby se budou muset zastavit. Tady zaznělo z úst pana místopředsedy Havlíčka, co zdědí příští generace ministrů dopravy? Desítky miliard dluhu? Tak já vám přesně řeknu, co reálně dědíme my a co prostě zároveň musíme nést, pokud nechceme poslat výstavbu dopravní infrastruktury do kytek.

Musíme prostě najít peníze na podepsané smlouvy na výstavbu celé řady konkrétních dopravních staveb. A děláme to způsobem, který nám prostě současná situace umožňuje. Zaznívalo tady jako memento, že bude tedy následně doprava splácet ty úvěry. Zároveň ale říkáte a sami jste předložili a já to vítám jednoznačně jako doporučený způsob financování PPP. No vy přece víte, že je to úplně to samé, že i v případě PPP projektů ty následné splátky, které se samozřejmě pojí zároveň s údržbou takto vystavěné komunikace či infrastruktury platíme z rozpočtu SFDI. Ale co je důležité, odkud tam ty finanční prostředky přitečou? Přitečou tam na základě rozhodnutí vlády přirozeně spolu s rozpočtem, tedy s řešením celého balíku financování České republiky.

Proto říkáme, že ten přístup, který jsme zvolili, reálně odpovídá tomu, v jakému problému se v tuto chvíli Česká republika ocitá, a otevíráme vějíř možností. Všichni víme, že je nutně potřeba postavit v České republice vysokorychlostní trati. To bude znamenat po roce 2025, 2026 najít někde dalších 50 miliard korun navíc oproti těm stávajícím rozpočtům. Pokud nenajdeme další možnosti financování, tak si o tom Česká republika bude moci nechat jenom zdát. A to nechceme.