Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři,
nechci nějakým způsobem mařit váš drahocenný čas, ale přesto se domnívám, že je nutné, aby tady zazněl i můj hlas.
Jak tady bylo řečeno, hlavním cílem projednávané novely zákona o zpravodajských službách je zřízení druhého stupně kontroly zpravodajských služeb. O tomto návrhu jako celku, myslím, jistě nelze hovořit jinak, než že je to krok správným směrem, domnívám se, že ten vládní návrh je hoden podpory. Nakonec ode mě asi těžko čekáte něco jiného, když jsem jejím členem. Ale on se týká, jak tady bylo řečeno, samozřejmě i Vojenského zpravodajství jako jedné ze zpravodajských služeb ČR, Poslaneckou sněmovnou byl přijat pozměňovací návrh, o kterém tady již také padla řeč, který přímo mění dosavadní vymezení působnosti Vojenského zpravodajství. Zopakuji, tento pozměňovací návrh z tzv. vnější působnosti Vojenského zpravodajství navrhuje vypustit slova „důležité pro bezpečnost ČR“. A tím Vojenskému zpravodajství ponechat působnost pouze při zajišťování informací majících původ v zahraničí, důležitých pro obranu ČR. Ve zdůvodnění tohoto návrhu bylo argumentováno tím, že ministerstvo obrany nemá v oblasti bezpečnosti žádné působnosti, neměla by jej tak mít ani zpravodajská služba, jež je jeho součástí. Dalším důvodem by mělo být lepší rozdělení působnosti mezi zpravodajské služby a odstranění rizika duplicit jejich činnosti.
Tyto důvody jsem nejenom já při projednávání návrhu ve sněmovně odmítal, kompetenční zákon sice ministerstvu obranu žádnou působnost v oblasti bezpečnosti ČR přímo nesvěřuje, ale jsem přesvědčen, že je třeba si uvědomit, že nejde o jediný zákon, který vymezuje působnost ministerstva obrany a jeho podřízených orgánů. Mezi základní zákony, již je třeba si v této souvislosti všimnout, je ústavní zákon, jak již tady také bylo řečeno, č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR, který výslovně říká, že bezpečnost ČR zajišťují ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, záchranné sbory a havarijní služby a že státní orgány, orgány územních samosprávných celků a právnické a fyzické osoby jsou povinny se podílet na zajišťování bezpečnosti ČR.
Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR, pak v § 3 stanovuje, že k zajišťování své bezpečnosti vytváří ČR ozbrojené síly. V neposlední řadě samotný zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách, jehož novelu tady právě projednáváte, v § 2, který rámcově vymezuje působnost všech tří zpravodajských služeb, určuje, že zpravodajské služby jsou státní orgány pro získávání, shromažďování a vyhodnocování informací, důležitých pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu ČR.
Je tedy evidentní, že problematiku bezpečnosti a obrany státu nelze v žádném případě oddělovat. A ani zákonodárce tak nikdy nečinil. Bezpečnost a obrana státu jsou vždy úzce provázány. Nikdy nemůže existovat jedna bez druhé. Při ohrožení bezpečnosti nastupuje obrana.
Zákonodárce nikdy v minulosti žádnému bezpečnostnímu sboru ani jinému orgánu nevzal povinnost zajišťovat bezpečnost státu. Naopak, do vnější působnosti Vojenského zpravodajství zařadil zabezpečování informací také z oblasti bezpečnosti bezprostředně při vzniku novodobého jednotného Vojenského zpravodajství v roce 2005.
Argument prolínání působností jednotlivých zpravodajských služeb je rovněž, domnívám se, lichý, samozřejmě, že můžeme mít dvě služby s podobným zaměřením, tedy na zjišťování informací majících původ v zahraničí, jež se dotýkají bezpečnosti ČR. Jedna jediná zpravodajská služba navíc tak malého státu, jakým je ČR, nemůže nikdy informačně obsáhnout veškeré existující hrozby, ani dvě služby jej zcela neobsáhnou. Ale domnívám se, že lépe je mít dvě než jednu.
Kromě toho, pokud by se náhodou informačně potkaly, což se jistě někdy stát může, lze v tom spatřovat spíš pozitivum a doplnění těch poznatků a informací. Každé informace, a ty ze zahraničí obzvlášť, je potřeba důkladně analyzovat, než s nimi jejich adresáti tedy v ČR, zejména vláda, mohou pracovat. A budou-li podobné nebo stejné informace zanalyzovány ze dvou zdrojů pro vládu a její rozhodování, tím lépe.
Pluralita názorů nebude mít, domnívám se, nikdy na škodu. V tak citlivé oblasti, jako je bezpečnost, to platí dvojnásob. Pokud by snad vláda vyhodnotila některé duplicity jako nežádoucí, existují snadné mechanismy, jak tomu zabránit, např. stanovením odlišných priorit pro každou ze služeb.
Oba senátní výbory, které projednávaly tuto předlohu, přijaly usnesení, v němž navrhují tuto změnu vypustit. A já samozřejmě vzhledem k tomu, co jsem tady říkal před chvílí, tento návrh velice podporuji a dovolím si doporučit jej k přijetí.
Děkuji vám za pozornost.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
