Je mě slyšet? Ano. Přeji vám dobré odpoledne. Vždycky, když chci něco říct zásadního a delšího, tak jsem upozorněn, že musím mluvit krátce, protože to jinak nestihneme. Takže já vás nemohu zahrnout dostatečně vyčerpávajícím projevem, jak jsem si představoval, ale musím to nějak strašně zkrátit. Já tedy budu mluvit poměrně stručně.

První věc. Já jsem rád, že se tento bod zařadil, protože by to bylo spíš zlé, kdyby se nezařadil. Nejhorší by bylo, kdyby Sněmovna neměla zájem o kulturu, neměla zájem o to, co se v ní děje, nebo neměla zájem o to, jak se daří pokrývat jednu z oblastí, která, jak se tady všeobecně ví, je postižená jedna z nejtvrději, a jak to tady bylo i naznačeno, to zřejmě úplně nekončí, protože ta atmosféra, neříkám, že se děje nějaká apokalypsa, ale ta atmosféra je taková, že to není tak příznivé. Já jsem si myslel, že ta atmosféra bude příznivější. Já se přiznám, že jsem si představoval, že podzim už třeba bude klidnější a že se budeme vracet do normálnějších kolejí, ale přání, na těch nezáleží. Takže já jsem rád, že se to tady projednává, za to téma jsem velmi vděčen, zazněla tady dokonce řada věcí, se kterými bych docela rád souhlasil, ale nemá cenu je opakovat.

Já oceňuji, že tady zaznělo i to, že se nám přece jenom něco v kultuře povedlo v téhle mimořádné době, že jsme do oblasti živé kultury, to pořád říkám, dokázali dát 1,6 miliardy, což je skoro násobek toho, co se do ní běžně dávalo. Že se to povedlo, to samozřejmě není jenom moje zásluha, ale to, že je tady paní ministryně financí, to, že jsme se dokázali dohodnout na tom, že Ministerstvo kultury po dohodě, kterou jsme s financemi udělali, dostalo do ruky nástroje, že jsme mohli něco dělat, protože nejhorší by bylo, kdyby v takové situaci člověk mohl jenom přihlížet. A díky tomu se nám podařilo pomoci celé řadě festivalů, protože základ byl, že chceme to, co se tady vybudovalo v kultuře, ať jsou to instituce, nebo řekněme akce jako festivaly, tak aby to prostě neskončilo devastováno a zničeno.

A díky tomu, že jsme se na tom dohodli, kultura dostala prostředky, dokonce v případě schvalování prvního deficitu jsme byli jeden z mála, který dostal okamžitě peníze třeba na klíčové příspěvkové organizace, tak jsme mohli pokrývat a mohli jsme říci, že tu oblast budeme držet, což se do této chvíle pořád poměrně slušně dařilo. Neříkám, že dokonale - to je dáno také tím, že si uvědomte, že to byla úplně nová situace pro nás. V minulosti se Ministerstvo kultury věnovalo spíše té oblasti umění, a ne kultury v tom širokém slova smyslu, tzn. i toho podnikání v kultuře. Dokonce o tuhle oblast často ani nezavadilo. Tohle je úplně nové v tom, že jsme vstoupili někam, kde Ministerstvo kultury dříve nevstupovalo.

Tady bylo řečeno - myslím pan poslanec Feri to řekl - že kultura je tady zbytková, zanedbaná. No to bohužel se podepisuje třeba taky potom na počtu úředníků a těch, kteří mají administrovat ty výzvy, které nové vymýšlíme. Já to tady musím říct proto, protože, rozumíte, jestli byla kultura na chvostu, tak to má důsledky, které platí i dnes. Když potom potřebujete dělat nové výzvy, administrovat, tak musíte vytahovat lidi z příspěvkových organizací, protože nemáte nikoho, kdo by to dělal. Já vás prostě prosím o jednu věc, když se pořád řeže do těch úředníků a říká se, jaká je byrokracie apod., tak si uvědomme, že v takové situaci, jako je teď, to bez těch lidí nejsme schopní na těch ministerstvech dělat. Ta zbytkovost se projevuje taky v tomhle. Já dneska nechci rekriminovat minulost, na to není čas, ale musím říci, že to, že ta kultura byla na chvostu, se projevuje také tím, že není extra vybavená na to, aby takovou krizovou situaci zvládala. Ale to říkám, jenom abychom si to uvědomili, když pořád řežeme do byrokracie. Takže to je jedna věc.