Minulé pondělí jsem hovořil s ruským velvyslancem a shodli jsme se na tom, že naše vztahy bychom měli založit na respektu vůči společným dějinám. Řekl jsem panu velvyslanci, že bych byl rád, kdyby se nebouraly pomníky minulosti, ale snažili jsme se spíše naši minulost pochopit. Česká strana má například velký zájem na udržování hrobů československých legionářů v Rusku. Nutnost budování vzájemného respektu vystupuje v souvislosti s blížícím se 75. výročím konce druhé světové války, které si připomeneme v příštím roce. Shodli jsme se na tom, že výročí by se dalo využít k tomu, aby se naše země lépe poznaly v oblasti kultury – současné hudby, filmu, literatury i divadla.

Čtvrtek patřil jednomu poměrně zásadnímu rozhodnutí v Národní galerii. Připadalo mi, že situace pro mě nebyla úplně transparentní, a proto jsem udělal krok ke změně. Oslovil jsem paní Anne Marie Nedoma a jmenoval jsem ji dočasnou ředitelkou Národní galerie. Jde o zkušenou ekonomku a manažerku. Potřebujeme se lépe orientovat v současné situaci v Národní galerii a připravit ji na příchod nového ředitele. Za neméně důležitý krok považuji vytvoření Garanční rady Národní galerie, která nastaví pravidla výběrového řízení a způsob sestavení výběrové komise na ředitele NG. Byl bych však rád, kdyby Garanční rada nebyla jen dočasným orgánem, ale poté, co splní tento svůj zásadní úkol, se stala poradním orgánem ministra. Měla by nejen vytyčit cíle směřování Národní galerie, ale také pak dohlížet na to, jestli jsou naplňovány. Architektu Josefu Pleskotovi naprosto věřím, že komise bude intenzivně pracovat a splní to, co si od ní slibuji. Přiznávám se, že jako Ostravák cítím vůči Josefu Pleskotovi určitou zaujatost. Nemohu zapomenout, jak dobře pochopil, v čem je naše ostravská pýcha, když dokázal z plynojemu v Dolních Vítkovicích udělat Gong a z vysoké pece Boltovu věž.

Rád bych zmínil i ostatní jména členů Garanční rady. Jde o zástupce předních českých kulturních institucí jak v Praze, tak také v regionech. Počet členů rady není úplně konečný.