Dámy a pánové, kolegové,

tady zaznívá hodně slov, ale já si myslím, že celou tu situaci nejlépe osvětluje jedna historka a jedna událost, která nám umožní porozumět, co se tady vlastně děje. A ta událost, kolem které se to dneska trochu točí a víckrát už tady byla zmíněna, je to setkání politických stran parlamentních, na kterém jeden z představitelů jedné z klíčových silných politických stran opozičních řekne - my jsme ochotni podpořit hlasování o nouzovém stavu za předpokladu, že to učiní všechny opoziční strany.

Tohle je strašně důležitý moment, přátelé. Já vám vysvětlím, proč je tak důležitý. Protože řekněme tomuhle byl asi leckdo nakloněn, nicméně pak se našel jeden představitel opoziční strany, který řekl ne! Řekněme takový ten neodpovědný, který řekl: Ne, já na tuhle dohodu nejdu.

A dovolte mi, abych se teď zamyslel nad tím, co se to tady vlastně stalo. Protože já bych chápal to, že každá opoziční strana přijde s nějakým návrhem a s nějakým požadavkem a my se o něm budeme bavit. Ale co to je za postoj, jestliže všechny opoziční strany, tak do toho půjdeme. Já bych rád všem připomenul, vážení kolegové, že všichni jsme tady skládali poslanecký slib, ve kterém jsme říkali, že se v této Sněmovně budeme rozhodovat podle svého svědomí a vědomí. A zvlášť v situaci, ve které jsme dnes, kdy tady máme skoro 18 000 mrtvých, tak bych předpokládal, že se rozhodujeme podle svého svědomí a vědomí při hlasování. A že se nemáme teď vůbec čas a že není situace na to, abychom se schovávali za někoho druhého. Abychom používali takovýto typ argumentů.

Podívejte se, co si budeme tady namlouvat - podstata toho je úplně jasná. Tady panuje přesvědčení, že v této zemi řada lidí toho už má plné zuby. Řada lidí prostě řekněme 30, 40 % říká: Proboha, ať už to skončí! To jsou taky samozřejmě voliči. A protože tohle všichni posloucháme a slyšíme, tak vlastně se jim vyjde vstříc. Ale jde o to, aby tyhle voliče nesklidil jenom někdo. Chápete, to znamená, kdybychom se dohodli, že to uděláme všichni, tak na tom nebude těžit nikdo. Ale když na tom někdo hodlá získávat hlasy, tak se prostě nedohodneme. Tak takhle probíhá ta debata, bavíme se o voličích. Já to chápu, jsou před námi volby. Tak se bavíme, jak to udělat, abychom měli voliče. No a já se na vás obracím, jestli tento typ debaty, který se tu vedl dneska v této Sněmovně, na schůzce politických stran, jestli odpovídá situaci, ve které jsme. Je teď to, na co máme nejvíc myslet, aby nám proboha někdo neukradl nějaké voliče? Dovoluje ta situace takhle uvažovat? Nezlobte se na mě, mně tohle připadá úplně klíčové, ten moment. Protože to mě je absurdní to, aby prostě opozice přišla s tím: Když všichni, tak do toho půjdeme. To potom zní opravdu jenom jako záminka. To je přesně to Werichovo Fimfárum, které je nedosažitelné. A proto se to prostě nepodpoří.