Dobrý den, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené paní senátorky, páni senátoři.

Já velice děkuji za pozvání na dnešní jednání. Pokusím se stručně shrnout argumenty, které nás vedly k tomu, že nemáme s touto novelou zákona o rozpočtové odpovědnosti souhlasné stanovisko.

Už tady zaznělo, že zákon byl přijímán velmi dlouho, projednával se s přestávkami několik let, kdy byl po řadě úprav konečně přijat. Ten původní záměr byl poněkud rozmělněn, dluhová brzda byla rozvolněna z 50 % veřejného dluhu k HDP na 55 %, ale co bylo to hlavní rozvolnění, bylo to, že původně mělo jít o zákon ústavní. Kdyby tomu tak bývalo bylo, pak bychom tady my dnes nebyli na jednání, protože by nebyla možná tato procedura.

Ten základní záměr zákona byla reakce na vývoj po světové finanční a hospodářské krizi z let 2008 a let následujících, která opravdu obnažila strukturální problémy, slabiny veřejných financí řady zemí, nejenom evropských, ale ČR z toho nevyjímaje. Tady připomeňme, že v letech 2008 až 2013, tedy v průběhu pouhých 5 let, stouplo zadlužení z nevinně vyhlížejících 28 % až na 44 % HDP.

Ve zprávě o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, kterou si dovolujeme předkládat i vám, dámy a pánové, jsme vytvořili jakési rizikové střednědobé scénáře, troufám si říci, že přesně současná situace odpovídá realizaci těchto scénářů. Dojdeme opět k tomu, že během nejbližších 3 let dojde zase ke zvýšení veřejné zadluženosti o minimálně 15 %.