Tentokrát jsem na konci týdne neuvěřitelně unavená, ale spokojená. Byl tak hektický, že jsem na páteční ranní koaliční jednání z časových důvodů musela vzít i svého syna Gustíka...

Tento týden se potvrdilo, že má smysl se vrhat do politických konfliktů a že koaliční projekt funguje. Jsem ráda, že jsme s ministryní financí našly peníze na sociální služby, a to hned dvě a půl miliardy. Dohoda vznikla na půdorysu ministerstev práce a sociálních věcí, ale také financí a krajů, na jejichž odpovědnost se dosud zapomínalo. Částka 1,5 miliardy půjde z evropských fondů, půl miliardy z MPSV a půl miliardy z rozpočtové rezervy ministerstva financí. Díky tomu nepadnou domovy pro seniory, denní stacionáře, azylové domy, krizová pomoc, centra pro děti, osobní asistence, terénní programy, pečovatelská služba, chráněné bydlení, noclehárny, terapeutické komunity nebo pracoviště rané i následné péče. Kraje musí přiložit svou ruku k dílu a co nejrychleji evropské projekty připravit. MPSV jim vyjde maximálně vstříc.

Stovky tisíc klientů a desítky tisíc sociálních pracovníků mají konečně zaslouženou jistotu. A jak jsem slíbila, příští týden představím své plány ohledně novely zákona o sociálních službách. Aby se tato situace, která se řeší KAŽDÉ léto, už neopakovala a zároveň jsme se začali připravovat na stárnutí společnosti. A věřte mi, že budu o těchto změnách diskutovat se všemi, kterých se to týká. Se zaměstnanci, klienty sociálních služeb, zřizovateli, ale také se všemi politiky – jak zákonodárci, tak se zástupci krajů a obcí. Protože na zásadní změny potřebujeme shodu.

Ve svém pátečním vystoupení jsem v žertu zmínila, že jsme se s paní ministryní financí domluvily na společné dovolené, abychom měly dost času dojednat státní rozpočet na příští rok. Dostala jsem spoustu dotazů, kam že to bude. Někteří se ptali, jestli pojedeme do Venezuely. Popravdě řečeno, já bych nejraději jela do Skandinávie, tj. do zemí, kde mají vysokou kvalitu života a fungující sociální politiku.