Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,
na úvod mi dovolte připomenout, že předložený zákon upravuje za účelem zmírnění ekonomických následků epidemie koronaviru prominutí nebo odpuštění pojistného na sociálního zabezpečení na tři měsíce u zaměstnavatelů, u kterých předpokládáme, že se s následky epidemie vyrovnají nejhůře, tedy u zaměstnavatelů zaměstnávajících nejvýše 50 zaměstnanců. Uvedený počet zaměstnanců byl ve vládě i v Poslanecké sněmovně diskutován a nakonec bylo schváleno 50 zaměstnanců jako maximální počet.
Podstatné přitom byly také finanční dopady, neboť prominutí pojistného podle návrhu zákona schváleného Poslaneckou sněmovnou bude mít nemalý dopad na státní rozpočet ve výši 13,5 mld. korun. Zákon se však bude v té vládní nebo sněmovní verzi vztahovat na 88 % zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají ve mzdové sféře 1,4 mil. zaměstnanců. Návrh je konstruován záměrně tak, aby byl z administrativního hlediska jednoduše a plošně aplikovatelný, a to jak ze strany zaměstnavatelů, tak orgánů sociálního zabezpečení.
V Senátu byl záměr pomoci zaměstnavatelům prostřednictvím prominutí, odpuštění pojistného akceptován, byly však diskutovány jednotlivé parametry a nakonec byl přijat pozměňovací návrh, ke kterému bych se chtěla podrobněji vyjádřit. Hned na úvod bych chtěla uvést, že tento pozměňovací návrh nepodporuji, a to z věcných i právní důvodů.
Především se jedná o otázku rozhodného počtu zaměstnanců, kde trojnásobné navýšení tohoto počtu zaměstnanců z 50 na 150 bude znamenat značný dopad do státního rozpočtu.
Jana Maláčová
Děkuji, pane předsedající. To znamená, že senátní návrh by zvýšil výdaje státního rozpočtu o 12 mld. na 25,5 mld. korun, což je již neúměrné. Za optimální kritérium tedy nadále považuji počet 50 zaměstnanců.
Stejně tak nepodporuji snížení kritéria objemu mezd v jednotlivých kalendářních měsících ve srovnání s březnem 2020 na 80 %. Záměrem tohoto návrhu je napomáhat k zachování mzdové úrovně, a proto kritérium 90 % považuji za přiměřené, neboť se provádí ve srovnání s březnem tohoto roku jako výchozím měsícem, v němž se již projevoval vliv koronavirové epidemie.
Šířeji bych se chtěla zastavit u právních nedostatků senátního návrhu, které vyplynuly z následné podrobné analýzy. V návrhu zákona schváleném Poslaneckou sněmovnou se rozhodný počet zaměstnanců stanovil jako počet fyzických zaměstnanců v posledním dni příslušného kalendářního měsíce, což je velmi jednoduché a administrativně nenáročné. Senát však přijal změnu, aby se rozhodný počet zaměstnanců stanovoval jako přepočtený počet zjištěný podle prováděcího právního předpisu. Kromě toho, že přepočtený počet zaměstnanců je vždy složitější, chybí úprava, jak tento přepočtený počet stanovit, neboť v navrhovaném zákoně žádná úprava tohoto přepočtu není, a není ani zmocnění k vydání prováděcího předpisu. Zřejmě bylo záměrem postupovat podle prováděcí vyhlášky k jinému zákonu, tj. k zákonu o zaměstnanosti, ale lze tak usuzovat jen z odkazu na poznámku pod čarou, která ale není právně závazná.
Děkuji, pane předsedající. Podstatné dále je, že úprava v této vyhlášce se týká ročního a čtvrtletního přepočtu, zatímco podle navrhovaného zákona v senátní verzi se má jednat o měsíční přepočet konstruovaný navíc s odchylkami, se kterými uvedená prováděcí vyhláška nepočítá. Z právního a věcného hlediska není tedy tato změna navrhovaná Senátem jednoznačně právně proveditelná. Kromě toho posuzování úbytku počtu zaměstnanců v přepočtu na průměrné přepočtené počty by umožnilo zaměstnavateli propustit více zaměstnanců ve fyzickém počtu, což neodpovídá, a znova to zdůrazňuji, záměru navrhovaného zákona, kterým je mimo jiné maximální možná eliminace negativních dopadů na zaměstnanost a objem mezd.
Závažné právní problémy jsou však z důvodu nejasné a nepřesné formulace i u dalších navrhovaných změn. Například není jasné, jak se má u stanovení rozhodného počtu zaměstnanců postupovat při vylučování zaměstnanců, jejichž pracovní poměr skončil z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce, neboť není zřejmé, o jaký kalendářní měsíc se jedná a kdy měl pracovní poměr skončit. Problém pravděpodobně - nebo bude rovněž u vylučování vyměřovacích základů zaměstnanců, kterým vznikl nárok na dávku nemocenského pojištění nebo na rodičovský příspěvek v daném kalendářním měsíci, tedy v červnu až srpnu tohoto roku, z úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců za březen 2020. Zde kromě toho, že se bude muset upravit upravený vyměřovací základ, za březen zpětně konstruovat nově pro srovnání s červnem, poté s červencem a opět poté nově se srpnem 2020, přestože již byl stanoven a bylo z něj odvedeno pojistné. Není k dispozici zdroj informací pro zaměstnavatele o vzniku nároku na rodičovský příspěvek, neboť žádná povinnost sdělovat tento údaj zaměstnavateli se nezakládá.
Dovolím si pro názornost uvést příklad, jak by mělo být postupováno v případě akceptace senátního návrhu při tomto vylučování. Vznikl-li nárok na nemocenské zaměstnanci v červnu, sníží se dodatečně vyměřovací základ zaměstnavatele za březen o vyměřovací základ tohoto zaměstnance.
Vznikne-li jinému zaměstnanci nárok na ošetřovné v červenci, upraví se znovu vyměřovací základ zaměstnavatele za březen tak, že se z něho vyloučí vyměřovací základ tohoto zaměstnance, jemuž vznikl nárok na ošetřovné v červenci, ale vyměřovací základ zaměstnance, kterému vznikl nárok na nemocenské v červnu, se zpět do vyměřovacího základu za březen zahrne, protože podmínky se za každý měsíc posuzují samostatně, a podle senátní verze se vyloučí jen ten vyměřovací základ toho zaměstnance, jemuž vznikl nárok na dávku v daném měsíci, nikoliv tedy v předchozím měsíci.
Je to velmi složité. Myslím, že z tohoto už velmi jasně vyplývá. Zaměstnavatel tak bude neustále zpětně přepočítávat vyměřovací základ za březen, který představuje výchozí základnu pro porovnání výše vyměřovacích základů za měsíc červen až srpen. Z uvedeného vyplývá, že změny, které navrhuje Senát, nejsou korektně formulovány, neboť navrhovaná úprava je nejasná a u některých změn nelogická, u přepočteného počtu zaměstnanců je zcela nedostatečná.
Celkově se tak značně zvýší administrativní náročnost v provádění zákona u všech subjektů a ztíží zaměstnavatelům uplatňování jejich nároku na prominutí pojistného. To bych opravdu ještě jednou zdůraznila. Důsledkem pro nejasnost úpravy mohou být i četné soudní spory. Senátní verze znamená také - opakuji to ještě jednou - zásadní zvýšení dopadů na státní rozpočet.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, z tohoto důvodu si vás dovoluji požádat a navrhnout proto Poslanecké sněmovně, aby návrh zákona schválila v původním znění, tedy ve znění, v jakém byl postoupen Senátu. Velmi děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
