Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane poslanče, dámy a pánové, dnešní projednání ústní interpelace se týká problematiky zadržování daňových odpočtů, nebo nadměrných odpočtů, chcete-li, orgány finanční správy a navazuje na předchozí písemnou interpelaci pana poslance Vojtěcha Munzara, který požádal o její zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny.

Jak s obsahem interpelace, tak s obsahem mé odpovědi, kterou jsem zaslala 21. května 2019, včetně podrobné argumentace doplněné i číselnými údaji v dané věci, jste měli možnost se seznámit. Takže nebudu opakovat, prosím, pane poslanče, jestli dovolíte, všechny vznesené argumenty, ale pouze ve stručnosti zopakuji závěr, který z mé odpovědi vyplývá.

Zadržování nárokovaných nadměrných odpočtů na dani z přidané hodnoty z důvodu nutného prověření jejich oprávněnosti je nepochybně legitimním krokem, který vyplývá z daňového řádu, následně samozřejmě částečně i ze zákona o DPH. Na druhou stranu se ale jedná o zásah do vlastnického práva daňového subjektu - o tom není pochyb - takže by měl být používán maximálně šetrným a přiměřeným způsobem.

A jak je i v mé odpovědi dokumentováno na konkrétních údajích od roku 2014, finanční správa se snaží minimalizovat objem zadržovaných nadměrných odpočtů a tím tedy minimalizuje ten zásah do vlastnického práva. Jenom pro vaši informaci, velmi tomu pomohlo i takzvané kontrolní hlášení. Protože kontrolní hlášení dnes znamená, že finanční správa disponuje ve své analytické činnosti miliony dat, dochází k prvnímu párování, k druhému párování. A v podstatě v tom systému zůstávají jenom problémové odpočty.

A já na té tabulce, kterou jsem vám zaslala, kde jsou tvrdá čísla zadržovaných odpočtů od roku 2014 do roku 2019, tak ten trend v té tabulce je jednoznačně jasný. Máte tam podrobná čísla. Objem zadržených nadměrných odpočtů se podařilo snížit na částku lehce přesahující miliardu korun. To bylo číslo někdy k začátku roku.