Skutečně však není žádným znakem humanismu pomáhat těm, kteří pomoc zneužívají. Za současného stavu mají bohužel migranti jistotu, že jakmile vstoupí na záchranářskou loď (mnohdy na dohled od lybijského pobřeží), mají zaručeno cestu do Evropy. Tamní úřady je vždy přijmou, nakrmí je, poskytnou jim přístřeší a dlouhé měsíce pak rozhodují o jejich azylových žádostech. Stejně jisté je to, že i když jim azyl neudělí, bez problémů se mohou potulovat Evropou a nic jim nehrozí.

Deportovaní migranti bez nároku na udělení azylu se dají vzhledem k jejich obrovským počtům spočítat na prstech jedné ruky. Už jen samotný vstup na palubu lodi pašeráka znamená s velkou pravděpodobností, že se dostanou do Evropy. Jistě, vzhledem k nekvalitním lodím může taková cesta skončit i smrtí, ale toto riziko jsou migranti připraveni podstoupit. Tím by se však evropské úřady neměly nechat vydírat.