Ať již některými politickými chybami, vlastní nejednotou či špatně zvolenou komunikační strategií se ČSSD v roce 2021 ocitla v situaci, kterou lze označit zaprvé jako paradoxní a zadruhé jako historicky stěžejní.

Paradoxní je situace ČSSD z toho důvodu, že ačkoliv se posledních osm let podílí na vládě v této zemi a má za sebou mnoho úspěšných ideových bojů a mnoho splněných politických slibů, netěší se přímo úměrné podpoře u občanů, voličů. Historicky stěžejním momentem budou letošní volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR proto, že pakliže se podaří sociální demokracii obhájit svoji účast v dolní komoře, bude moci nadále své návrhy zkoušet prosazovat, bude mít dostatek mediální a společenské pozornosti, bude moci dělat svoji politiku, a to i z opozičních lavic. Zmizí-li však ze sněmovny, bude to velká kaňka v její historické kronice a bude to znamenat její upozadění na české politicko-společenské mapě.

A nikdo neví, na jak dlouho.

Nemít sociální demokracii ve vládě je jedna věc. Nemít sociální demokracii ani v poslanecké sněmovně je věc druhá, citelně horší. V době, kdy sociální demokracie nabírá silný dech v sousedním Německu, přičemž zároveň se dlouhodobé oblibě těší také v Rakousku a zároveň v době, kdy v některých jiných zemích na dohled od českých hranic dochází k posílení vlivu populistů, národovců a nedemokratů, by neúčast ČSSD v české poslanecké sněmovně byla velkou ztrátou pro českou společnost a pro českou demokracii jako takovou. Byl by to neúspěch v mnoha ohledech.