Já děkuji za slovo. Tak jsme ve třetím čtení tohoto zákona. Nebudu opakovat to, co tady řekla paní ministryně. Pouze zopakuji nebo připomenu to, že se tady bavíme o věci, která tady někde poletovala minimálně osm let. Že je tady shoda na tom, že nějaká určitá míra regulace ne nepodobná tomu, co jsme zažívali v minulých letech v oblasti finančních poradců je zapotřebí. A také já bych si dovolil rozdělit ty pozměňovací návrhy, tak jak byly, do tří skupin. A to, co mění, a to, co vymezuje tento zákon, do čtyř. Nejčastější pozměňovací návrhy se týkaly tématu úschov, pojištění a vzdělávání, to znamená kvalifikace.

Pokud jde o to, co má tato norma řešit, tak je to nejenom právě řešení tématu tedy úschov, pojištění toho samotného obchodu a kvalifikace, to znamená, aby ten spotřebitel měl nějakou jistotu, že mluví s někým, kdo tomu trochu rozumí, a komu může důvěřovat. Ale bavíme se tady i o něčem, na co si nejčastěji stěžovali spotřebitelé, a to je řešení provize. I toto řeší tato norma. To znamená, všechny ty negativní zkušenosti, které v oblasti provize, exkluzivity, zálohy a podobně, tak i toto tato norma řeší. Za mě si myslím, že kultivuje a bude kultivovat ten realitní trh. A znovu připomínám, že se tady bavíme o v uvozovkách definování nějakých pravidel. Já to nechci ani nazývat jako regulace, v oblastech, kde ti spotřebitelé k tomu obchodu přistupují párkrát za život. To znamená, že tady není možné argumentovat tím, že by si to mohl někde nastudovat, natrénovat a podobně, protože to prostě je pro drtivou většinu neopakující se, neopakující se záležitost.