Dámy a pánové, pěkné páteční odpoledne. Je to taková ne moc výhodná pozice. Jsem tady jako první koaliční poslanec v té řadě bez přednostního práva, takže to musím stihnout do pěti minut, bohužel. Já jsem vám tady nabídnout prodloužení nouzového stavu z takového jiného úhlu pohledu, tak to musím celé přeformátovat, abych to stihl, případně se přihlásím podruhé.

Já v této chvíli - a vy to víte - jsem k tomuhle konzistentní. Mně vadí dva extrémy. Na jedné straně mi vadí ta kritika za každou cenu. Dám příklad. A potom mně vadí skutečně, to musím říct férově, i některá opatření, která jsou více plošná, než aby byla směrována tam, kam by být směrována měla.

Pokud jde o tu kritiku za každou cenu, řeknu tady příběh, kdy jsem měl takový hovor s lidmi. Bylo to vloni v létě, kdy jsem říkal. Pojďme udělat nějaká opatření, aby se ty restaurace nezavíraly, třeba omezení počet dva na jeden stůl, že bychom tam nechávali mobil, nějaký kontakt na sebe a podobně. Ta reakce byla GDPR, já nikde kontakty dávat nebudu a tak dále.

Uplynou tři měsíce, u nás restaurace zavřené, a ti samí lidé se mi chlubili, jak byli v Belgii, v restauraci, tam to perfektně fungovalo - desinfekce, všechno. Museli ale samozřejmě odevzdat nejenom číslo na mobil, ale pokud si dobře vzpomínám, i pas, číslo pasu, aby byly na ně kontakty. A najednou to je perfektní. Přišli nadšení z Belgie a tam najednou GDPR nic. To znamená, když tady přijdeme my tady s nějakým nápadem, tak je to špatně, protože to je u nás. Když je to ze zahraničí, tak je to skvělý i přesto, že tam ten člověk těch informací dá mnohem víc.