Mladý Pirát Ondřej Profant svým výrokem o bílých páprdech ve sněmovně chtěl ilustrovat situaci, kdy by Pirátští poslanci chtěli něco dělat, ale v parlamentu pro své nápady nenacházejí dostatek pochopení. Na pražském magistrátu už ale svou příležitost dostali. Nikoliv jako parta starých páprdů s myšlením uvíznutým někde v minulém století, ale jako pokroková mládež jednadvacátého století, sršící samými sexy myšlenkami. Z Prahy si udělali laboratoř svých nápadů. A po třech letech vidíme výsledky. K chlubení to však moc není.

Jedním z nejviditelnějších výsledků jejich vlády v Praze je chaos v osobní dopravě. Setká se s ním každý, kdo někdy Prahou projížděl autem. Neustálé zužování pruhů, tvorba cyklopruhů v místech, kde by dobrovolně na kole jel jen sebevrah, omezování průjezdnosti – nelze si nepoložit otázku, zda mají tato opatření i jiný důvod, než jen šikanu řidičů osobních automobilů do té míry, že napříště raději nechají své vozy doma a zvolí veřejnou dopravu?

Veřejná doprava je bezesporu jednou z velkých předností Prahy. Nemám však z kroků pirátského magistrátu pocit, že by chtěl tuto přednost nadále rozvíjet. Velmi nelibě vnímám neustálé protahování intervalů mezi jednotlivými spoji a z toho plynoucí častou přeplněnost vozů. Jinou kapitolou pak je nedávno diskutované zdražení jízdného. Abychom byli spravedliví, využívám ročního předplatného kupónu, tedy zvýšení ceny se mě nedotklo. Je to opatření jednoznačně cílené na turisty a přespolní. Kladu si však otázku, jak jde zdražování jízdného, spolu se zdvojnásobením ceny parkovného P+R na záchytných parkovištích dohromady se snahou o snížení počtu automobilů ve městě?