Ve Sněmovně jsem zahájil odbornou konferenci s názvem Analýza proticovidových opatření. Covidové období bylo bez přehánění obdobím, které jsme z hlediska omezování svobod od časů nacistické okupace ještě nikdy nezažili. Pochopitelně okupace byla nesrovnatelně tvrdší, ničivější a zločinnější, ale faktem je, že od té doby jsme nikdy nezažili tak masivní a plošné omezování svobod a lidských práv, omezování dokonce i plošné svobody pohybu, a to vše pochopitelně provázené vysokou mírou cenzury a štvavých útoků na každého, kdo covidové ideologii odporoval.

Stát pomocí nevybíravého vydírání a de facto násilí nutil občany, aby se nejen omezovali v pohybu mezi okresy, pokusil se omezit i zahraniční cesty, zakázal dětem a studentům školní docházku a nutil lidi do plošného očkování nahodile vybranými vícedruhovými vakcínami bez ohledu na to, zda jsou pro konkrétního člověka vhodné. Opatření přinesla stamiliardové škody ekonomice, firmám i občanům a nedozírné a dosud ne zcela zmapované škody na zdraví.

Bohužel, přestože většiny covidového teroru se dopustila minulá vláda, dodnes nemáme žádná relevantní ověřená data, co tato opatření přinesla, a to ať už pozitivní, či negativní. Mohu přijmout argument, že když se objeví neznámý virus, je třeba jednat ihned a rychle, protože v prvé řadě je třeba chránit lidské životy. Ovšem po prvním záchvatu paniky už bylo jasné, že covid je mutace viru, který má velmi podobné chování a následky, jako některé mutace chřipky.