Vážené dámy a pánové, já bych se ještě vrátil, protože to spolu souvisí, k té problematice klouzavého mandátu, protože to souvisí i s tímto bodem. Je potěšující, že návrh na oddělení funkce poslance a ministra, jehož jsem spolupředkladatelem, našel přízeň napříč politickými stranami. Jsem vám za to, vážení kolegové, vděčný a hlavně proto, že tento návrh považuji za první krok v cestě ke skutečné demokracii.

Jak říká důvodová zpráva, smyslem zákazu vykonávat souběžně funkce je důsledná realizace principu dělby moci a zároveň také řeší fakt, že poslanec-ministr nemá čas, ani kapacitu vykonávat obě funkce řádně a na 100 %, tedy nemůže vykonávat mandát tak, jak by podle svého slibu a podstaty věci měl. To oddělení moci tedy výkonné a zákonodárné je zásadní. Je zcela zásadní pro demokracii a fakticky ji definuje. V demokracii existuje moc zákonodárná, která určuje pravidla, podle kterých vládne moc výkonná, exekutivní, a nad oběma bdí moc kontrolní, kterou mají v rukou občané. Občané, kteří podle Ústavy, ale hlavně podle přirozeného lidského práva mají svrchovanou moc nad svojí zemí. V České republice zatím žádná demokracie nefunguje. Nejen, že je tu smíchaná moc zákonná a exekutivní, ale v praxi neexistuje skutečná moc kontrolní. V momentě, kdy tu je ustavena vládní koalice, je naopak vyšachován i Parlament. Pamatujeme minulou vládu Bohuslava Sobotky z ČSSD, která měla úzus, že nesmí být prohlasován žádný parlamentní návrh, a tato vláda tehdy ustavila přímou, ničím a nikým nekontrolovanou diktaturu exekutivy, přesněji svojí vlády. To, že současná vláda poslanecké návrhy čas od času nechává projít, je dáno ne až tak její demokratickou vyspělostí, ale aktem zoufalství, protože jak tady všichni víme, poslední rok Sněmovna a její poslanci napravují a řeší problémy, které vláda a její ministři nezvládají, nebo je rovnou hodili za hlavu.