Vážené dámy a pánové,

poté co SPD ve středu zablokovalo hlasování o vládním návrhu na zvyšování platů politiků, protože s tím nesouhlasíme, tak to tady dnes máme ze strany vládní koalice znovu. Poslanci vládní koalice jsou tak lační po penězích, že vůbec neřeší aktuální problémy našich občanů, ale znovu a znovu tady protlačují zvyšování svých vlastních platů. (Hluk v sále.) Můžu poprosit o klid?

No. Posloucháte mě? Já jsem vás požádal, jestli můžu poprosit o klid.

Než zopakuji hlavní a zásadní argumenty proti, musím reagovat i na jeden z argumentů politiků pětikoalice, kterým v posledním čase opí(?) Média a veřejnost. Tvrdí, že s platy oni museli něco dělat, protože příští vláda nebude mít odvahu to řešit. Podle mého názoru by žádná vládní většina neměla - a doufám, že ta příští ani nebude - mít odvahu si zvyšovat platy v momentě, kdy si to nezaslouží. To je naprostý fakt. A pokud bude kdokoliv toužit po vyšším platu za svoji práci ve Sněmovně či ve vládě. Měli bychom se prvé řadě postarat, aby měli vyšší příjmy, a tím myslím reálné příjmy, naši občané. Neumím si představit manažery či správní radu, která si zvyšuje odměny, zatímco jejich firma je předlužená a akcionářům klesají zisky. Taková situace v normálním světě znamená opak: rychlou výměnu neschopných manažerů, a nikoliv zvyšování tučných prebend.

Zmrazení platů, které SPD navrhuje, je svým způsobem opravdu čisté a okamžité řešení. Samotný automat, kterým jsou platy politiků navázané na průměrnou mzdu, v tuto chvíli nepočítá s tím, že díky nějaké vládě zažijeme rekordní inflaci, kdy se sice lidem zvyšují příjmy nominálně, ale klesá jejich hodnota. Můžu vás požádat ještě jednou o klid, paní předsedající?