Děkuji, pane předsedající. Vážený pane premiére, paní ministryně, páni ministři, kolegyně a kolegové, každý z nás tady máme nějakou odbornou pracovní minulost. No v podstatě ne všichni, ale řekněme, že většina z nás ano. Moje pracovní minulost vyšetřovatele mi vždycky říkala, že když někdo o něčem velmi obsáhle a dlouho mluví, že si na to mám dát pozor a mám si klást otázky, proč tak činí a zda v tom nemám něco hledat. A samozřejmě jako poměrně dlouholetý vyšetřovatel jsem vždycky byl zvyklý klást otázky a hledat na ně odpovědi. Já samozřejmě nechci zpochybňovat ty lékařské odborné věci, o kterých tady hovoříte, ale je řada otázek, na které si sám sobě potřebuji odpovědět a potřebuji odpovědět také lidem, když se mě ptají na můj názor. Já tady slyším - a musím říct, kdy to začalo - ve středu, kdy jsem přijel sem do Poslanecké sněmovny ráno, tak jsem poslouchal během těch 150 km asi čtvery zprávy a poslouchal jsem, o čem se vláda domluvila, že vlastně v podstatě pojedeme podle toho pandemického zákona, a poslouchal jsem všechna ta vyjádření. V deset měl začít ústřední krizový štáb, takže jsem už seděl v kanceláři a dvě minuty poté oznámili, že pan předseda ústředního krizového štábu je na vládě a že nemůžeme, ale já měl zapnutou čtyřiadvacítku, tak jsem si dělal svoji práci na tiscích a další, protože další schůzky jsem měl až odpoledne. Jak jsem poslouchal tu čtyřiadvacítku, tak najednou mě něco, jak se říká, dloublo pod žebro a koukám a ono v podstatě pinocchio nos z mého pohledu. Já jsem najednou poslouchal tiskovou zprávu nebo vystoupení členů vlády po tom jednání vlády a nestačil jsem se divit vlastně té změně, která nastala. Stačí nám pandemický zákon a najednou se začalo mluvit o v podstatě katastrofických scénářích a pan vicepremiér Hamáček umí mluvit i o mrazicích vozech a já nevím, o čem všem, stovkách mrtvol a já nevím, léčbách na chodbách. A já jsem na to tak najednou koukal a říkám, co se změnilo. Co se z měnilo, že najednou slyším úplně něco jiného, než jsem slyšel ráno cestou do Prahy při těch čtyřech zprávách, které jsem za ty dvě a půl nebo dvě a čtvrt hodiny vyslechl. Chvilku jsem to poslouchal a dneska v podstatě i pan ministr zdravotnictví přednesl ty katastrofické scénáře, co bude následovat, pokud nevyhlásíme, neprodloužíme nebo teď vidím, že jste se dohodli, tak vydáte nějakou deklaraci pro vyhlášení nového nouzového stavu.

Data se výrazně zhoršila, to je prostě to, o čem tady mluvíte. Pan ministr Blatný v tom úvodním vystoupení v podstatě mluvil o těch číslech a samozřejmě tím, že jsem zvyklý analyzovat materiály, se kterými jsem vždycky pracoval, tak jsem si začal analyzovat i materiály, které jsou dostupné na stránkách Ministerstva zdravotnictví, popř. ty, které dostávám jako člen ústředního krizového štábu, to znamená ty denní svodky, chcete-li, nebo denní hlášení. Když jsem se podíval do těch denních hlášení a na čísla, o kterých se tady hovoří - a to jsou ta čísla, o kterých mluvil pan ministr zdravotnictví - tak ten den, kdy to začalo, to pinocchio, jak já říkám, tak bylo provedeno 87 000 testů, 87 000 testů, z toho 39 000 bylo testů PCR. Z těch 39 000 PCR testů bylo 15,5 tisíce - zaokrouhluji to, neberte to úplně přesně, možná tam je nějaká stovka navíc nebo odebraná - 15,5 tisíce bylo pozitivních. Při tom počtu 87 000 těch 15,5 tisíce dělá, že to je nějakých 18 %, ani ne jedna pětina z toho počtu testů. Pokud jsme to začali zmiňovat, média najednou začala hovořit ne ne ne, my neporovnáme všechny testy, nás nezajímají antigenní testy, protože ty jsou takové nebo makové, my porovnáme jenom PCR testy. A mluvilo se - a já jsem to poslouchal (nesrozumitelné) - překročili jsme poprvé 40 % nákazovosti. Já říkám, jak 40 %? 87 000 - ano, pak teda řekli, počítáme pouze PCR testy. Dobře,z 39 je 15,5 % něco malinko přes 40 %. Druhý den, 25., bylo provedeno 85 000 testů, z toho 37 000 bylo PCR testů, 13,5 tisíce pozitivních. Pokud zase vezmu počet pozitivních a počet provedených testů 85 000, vzniká mi 16 % nákazovosti. Ale pokud porovnám pouze ty PCR testy, o kterých mi říkali, že to bylo to nejdůležitější číslo, těch 40 %, tak z těch 37 těch 13,5 činí pouze 38 %. To znamená už to spadlo o dva dny a druhý den už o tom nikdo nemluvil, protože pro to vyvolání bylo důležitých těch 40 %, protože poprvé jsme překročili 40 %. No a jak to tak bývá, když už něco děláte, tak jsem se podíval do vývoje těch statistik a všechny ty věci, tak jsem se podíval třeba na začátek roku. 5. 1. - antigenní testy u nás ještě nebyly, tak se ještě nepoužívaly a PCR testů se 5. 1. provedlo 41,5 tisíce.

V tu chvíli byl výsledek pozitivního testování 17 tisíc, ještě o 1,5 tisíce více, než toho 24., kdy vláda začala mluvit o tom zásadním zhoršení té situace, což znamená 41,5 %. 41,5 %. A můžeme se podívat na ty dny předcházející s výhledem, a to jsou všechno věci, které dohledáte na stránkách Ministerstva zdravotnictví, pokud tomu budete chtít věnovat čas a pozornost, jsou tam krásné vývoje, a to je prostě o tom, že... pro mě to je hra a žonglování s čísly. To, co se v tu chvíli hodí, se řekne, a to, co v tu chvíli nevychází, tak se pomlčí.

Takže někdy se použije sedmidenní cyklus, někdy se použije čtrnáctidenní cyklus vývoje, někdy se to vezme na 100 tisíc, a někdy se samozřejmě řekne to celkové číslo. Takže když si představím, že dneska je prováděno plus minus 87, 85 tis. testů a máme 15,5 tis. pozitivních, tak jestli chceme vyvolat ještě větší paniku, tak docilme toho - a všude ta výslednost je 15, 16, 17, 18 %, prostě do jedné pětiny, tak docilme toho, že budeme provádět 120 tisíc, 150 tisíc testů. Nebo 200 tisíc testů. Jestli docílíme 200 tisíc testů, tak 18 % bude nějakých 36 tisíc lidí nakažených. No to bude bombastické číslo, po tom všichni musejí skočit. Já si myslím, že to by neměl být problém. Testy už konečně máme, začneme dělat i to testování, doufám, že i samotestování a další.

Takže já se ptám, co se tak výrazně zhoršovalo, co se tak výrazně zhoršuje, co se tak výrazně děje? Pokud se podívám zase na - a samozřejmě mluví se, já nepopírám vůbec, že covid tady je, že jsou tady nové mutace, anglická, ta jihoafrická a brazilská a československá, prostě ono se to bude stejně nějak měnit. Ale pokud se zase podívám na přehled, zase na stránkách Ministerstva zdravotnictví, přehled té lůžkové péče, včera dvě minuty před 17. hodinou aktualizovaný, než jsem šel do večerního pořadu, tak vidím, že kapacity, volné kapacity ECMO - to je ta mimotělní ventilace, nejsem lékař, možná to říkám špatně, volná kapacita je 35 přístrojů, 41 %. Úplná plicní ventilace, kapacita volná je 683 - 29%. Nejčastěji je zmiňováno - a zase to číslo, které je pro nás nejdůležitější, protože pokud tady chceme vyvolat tu bombu, tak to jsou lůžka ARO plus JIP dospělí. Volná kapacita je teď 584, ale to jsou všechna lůžka, musíme také říci, že musíme něco zachovat pro to, když někdo se zraní při dopravní nehodě atd., prostě úrazovost.