Zatím jsme se vcelku oprávněně obávali rozšíření a zejména eskalace vojenského konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. Respektive mezi Ruskem a tím, čemu Rusko říká kolektivní Západ, jenž používá vojáky Ukrajiny jaksi v zastoupení ve svém boji proti Rusku.

 

Tak jako před I. světovou válkou byl velkým problémem evropské, a tedy i světové politiky Balkán, tak za posledních sedmdesát pět let to je Střední východ nebo přesněji Západní Asie. Anebo chcete-li přesněji, vztahy mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy. Zdá se, že v tuto chvíli má Izrael klidnou hranici s Jordánskem i Egyptem. Obě tyto arabské země udržují s Izraelem ne sice vřelé, ale korektní vztahy.

V pásmu Gazy se Izrael před třičtvrtě rokem pustil do velkého válečného dobrodružství. Nedomnívám se, na rozdíl od mnohých, že je možné Hamás a jeho „politickou kulturu“ beze zbytku zlikvidovat tak, jak si to představuje izraelský premiér Netanjahu. Boje s hnutím Hamás v Gaze stále probíhají. A k tomu přistupuje ještě několik dalších momentů, které přibližují vojenské střetnutí Izraele na několika dalších frontách. Především je tu Hizballáh, šíitské hnutí, které je v zásadě vydržováno Iránem. Pozice tohoto hnutí v libanonské společnosti, v podstatě rozvrácené finančním bankrotem státu, je mimořádně silná. Hizballáh zajišťuje totiž zajišťuje za stát zdravotnické služby, tedy provozuje nemocnice, školství, sociální služby atd. Prostě de facto působí na místo zbankrotovaného libanonského státu. Alespoň tam, kde má na tom sám zájem a kde je o to také v samotném Libanonu a jeho mnoho konfesijní společnosti zájem. Desítky tisíc vojáků tohoto hnutí bojovaly v Sýrii proti džihádistům. Spolu s vojenskou silou Ruska zachránili sekulární vládu Bašára Asáda před zničením. Hizballáh má moderní zbraně (i když ne na té úrovni jako Izrael), ale zejména má v bojích zocelenou a zkušenou armádu. Ta se minimálně vyrovná bojeschopností té izraelské.

Konflikt v Gaze sledoval Hizballáh se zbraní v ruce a „zajistil“ Izraeli neklidnou severní hranici státu. Ale nepustil se do přímého souboje s izraelskou armádou. Na vystřelenou raketu, kterou odpálil zřejmě Hizballáh, jež omylem zasáhla hřiště na Izraelem okupovaných Golanských výšinách, přičemž zahynulo asi 20 drúzských, tedy arabských dětí, Izrael následně tvrdě zareagoval.... Jak jsem viděl televizní záběry, pohřeb těchto drúzských dětí proběhl v podstatě jako. demonstrace Drúzů proti Izraeli. A jako apoteoéza syrského prezidenta Asáda. Jinak řečeno, Drúzové z Golanských výšin se cítí být stále součástí Sýrie. Jsou loajální jejímu vládci. Podobně jsou loajální také izraelští Drúzové vůči Izraelskému státu. Drúzští vojáci jsou běžně povoláváni do izraelské armády. Podobnou loajalitu ve vztahu k státu cítí i syrští Drúzové v Sýrii.

Útok Izraele na jednoho z nejvyšších vojenských činitelů Hizballáhu, následovaný útokem na nejvyššího představitele Hamásu přímo v Teheránu, a zabití těchto osob, žádným velkým vítězstvím Izraele není.